Má operace hlasivek GTP

OPERACE HLASIVEK MtF V HRADCI KRÁLOVÉ

(Glottoplasty – Wendlerův postup)

Všichni máme svůj životní příběh. Každá jsme si zvolila svou životní cestu. Zde nyní chci uvést jednu malou část svého života, která se může zdát nepatrná. Ale pro mne velmi významná. Všichni máme své hodnoty, možná trochu jinak ustavené. A tak se případně nepodivujte nad tím, když se nečekaně vaše snaha o stejnou cestou bude vyvíjet trochu jinak. I přesto že cíl bude stejný. Nikdo totiž nezná svou budoucnost.

Než ale začnu psát o mé operaci hlasivek, tak bych měla přidat i vysvětlení co to vlastně je „Wendlerův postup neboli Glottoplasty“. Jelikož jsem toto téma již popisovala na jiné stránce, tak vás na ni jen přesměruju tímto odkazem …zde > ( slecna.tode.cz/2020-unor/ ) v článku „Ženský hlas MtF“. Nyní můžeme začít.

Většina holek jenž chtějí podstupovat proces výuky hlasu Male to Female, není totiž každé od přírody dáno, že má již vyšší hlas. Proto se tato většina obrací na obor foniatrie s výukou hlasu. Ordinací foniatrie je nalezneme celkem hodně. Ale ta správná foniatrická ordinace/ambulance která se tímto zabývá, se musí hledat.

Mne osobně na foniatrickou ambulanci v Praze odeslal můj sexuolog, a tak jsem nemusela úporně hledat v krajích.

Výuku hlasu jsem po dvou letech nedostatečného výsledku vzdala. Malinko se mi zvýšil hlas, ale lépe to již nešlo. Podle rad super lidiček a podle některých blogů jenž už většinou neexistují, jsem se rozhodla k operaci hlasivek.

Z počátku jsem o tom nevěděla vůbec nic. Nemohla jsem najít žádné bližší informace, jenž by popsali tuto problematiku hlouběji. Potřebovala jsem vědět co to je za operaci, jak taková operace probíhá, kdo provádí takovou to operaci, kde najdu kontakt na chirurga, který to provádí a spoustu dalších informací. Nebudu lhát, hledala jsem to ještě nějakou dobu.

Když už jsem věděla na koho se obrátit, tak jsem napsala email mému v té době budoucímu chirurgovi. Čekala jsem odpověď za týden nebo i déle, ale za půl hodiny jsem dostala odpověď s tím, že se mám objednat na telefonním čísle do kartotéky k němu do ambulance na vyšetření. O tomto vyšetření u chirurga profesora Chroboka jsem již psala v blogu na: https://slecna.tode.cz/2020-srpen

Byla jsem již objednaná na operaci, ale několik dní před jejím započetím jsem se dozvěděla z telefonátu z nemocnice, že se vše ruší kvůli koronavirové nákaze. A tak jsem musela samozřejmě čekat až do dubna 2021, kdy jsem oslovila profesora Chroboka.

Oslovení

Po emailu jsem oslovila profesora Viktora Chroboka, s otázkou jaká je situace v nemocnici? Jestli se již začínají připravovat plánované operace anebo jestli jsou stále pozastaveny kvůli covidové situaci. Že jsem u něj již byla minulý rok objednaná na operaci, ale kvůli Covidu 19 postupně nemocnice rušila operace.

Radostná zpráva na mne nedala dlouho čekat. Asi tak za hodinu jsem se v příchozím emailu dozvěděla, že nemocnice začíná postupně rozšiřovat chirurgickou péči. Mám tak na přelomu května a června profesora Chroboka kontaktovat. Právě byl duben. 

Jenže za pět dní mne již kontaktoval pan primář. Po krátké konzultaci mne kontaktoval i pan doktor Dršata, a pak ještě jednou profesor Chrobok. Společně jsme se domluvili na konkrétním dnu nástupu na hospitalizaci. Samozřejmě před operací je nutné podstoupit předoperační vyšetření. Které někdy je vystaveno i za sedm dní, ale někde se to táhne jako těsto a může tak něco takového trvat i měsíc. Což byl právě můj případ. Proto jsme společně stanovili termín na červen 2021. Ten měsíc a půl čekání mi připadalo jako deset let, ale nakonec se blížil poslední týden před operací a to jsem již věděla, že mohu být klidná. Nikdo z nemocnice kvůli zrušení operace nevolal a vše pokračovalo tak jak mělo =:c) Přesto jsem pro jistotu si zašla den před odjezdem do Covid centra kvůli PCR testu. Nikdo to sice po mě nevyžadoval, ale i tak jsem potřebovala mít jistotu, že mne neodmítnou kvůli Covid 19 nákaze. Jakmile mi přišla zpráva o negativitě, tak jsem si certifikát stáhla z internetu a ihned emailem zaslala profesorovi Chrobokovi.

Do nemocnice jsem byla objednaná na přijetí v 08:00. Ale v tuto dobu jsem zároveň byla již objednaná na foniatrické vyšetření jako předoperační vyšetření hlasivek a hlasu přímo na oddělení Otorhinolaryngologie (ORL – ušní nosní krční). Vyšetření přímo u nich měli raději. =:c)

Bohužel jsem nebyla schopná se včas dostat na tuto ranní hodinu. Přijela jsem tedy později. A tak trošku se některé věci udály jinak než byli postupně plánovány. Říká se, že když se něco plánuje tak může přijít čára přes rozpočet. A nyní se to stalo.  Foniatrické vyšetření muselo počkat.

Přihlášení k hospitalizaci

Při příchodu do hlavní chodby budovy ORL Fakultní nemocnice (mapa)v Hradci Králové jsou hlavní dveře po levé straně, jenž nevypadají jako že vedou do té hlavní chodby kde jsou všechny ordinace/ambulance/poradny/kartotéka ale i další. Následně jsem se téměř na konci chodby přihlásila u okénka, jenž má název Kartotéka. Spíše bych to nazvala jako recepce. Paní za okénkem si ode mne vzala předoperační vyšetření od lékařky od nás ve městě a kartičku pojišťovny. Kartička stačila, jelikož jsem u nich již měla lékařskou kartu, kterou mi založil profesor Chrobok při prvotním vyšetření v ambulanci před rokem. K překvapení jsem si všimla, jak k předoperačnímu vyšetření přidává můj den starý PCR certifikát o negativním testu. Asi to pro ně nakonec bylo důležité. Paní byla velmi příjemná a vstřícná i s úsměvem jako před rokem.

Neznám postupy při příjmech na operace, nechť jsou již jakéhokoliv druhu a kdekoliv. Paní za okénkem mne poslala na vyšetření sluchu, které mělo probíhat do půl hodiny. Jen jsem si měla počkat na druhé straně chodby na paní doktorku před dveřmi.

Vyšetření sluchu

Po nějaké době se otevřeli dveře od ordinace a paní doktorka si mne již vzala z chodby. Hned při vstupu jsem věděla, co mne bude čekat, vyšetření sluchu. S překvapením mi kontrolovala paní doktora takovými pistolemi do uší stav sluchu. A následně také dobře známé sluchátka s pípáním. Se kterými se pacienti potýkají spíše. Asi po deseti minutách jsem již jen viděla, jak paní doktorka píše lékařskou zprávu a následně jí založila do neprůhledných desek. Takové ty co se dají uzavřít. Ještě jsem nevěděla, jak vše bude dál. Když už jsem měla odcházet, tak mi paní doktorka v ženském rodu ještě sdělila, že mne čeká i foniatrické vyšetření u paní doktorky Jany Krtičkové. Ale paní doktorka nyní nestíhá a tak si o mne požádá v průběhu dne později.

Ubytování

Co s neprůhlednými deskami teď. Rychlá odpověď velmi příjemné a usměvavé paní doktorky mne poslala do druhého patra na ženské oddělení.

Jen tak jsem si v duchu říkala kdo vlastně rozhoduje o tom na jaké oddělení mne umístí. Doslechla jsem se totiž, že toto má na starosti profesor Chrobok. Ale nikdo mi nic přesně neřekl. Tak ani dnes nevím kdo mi zvolil ženské oddělení.

Byla jsem radostí zaskočená. Ulevilo se mi, že mne neposlali na mužské oddělení. Do druhého patra po schodech mi to trvalo minutku, ani ne. Po otevření lítacích dveří jsem zaklepala na dveře hned vlevo. Sestřička která otevřela hned věděla kdo jsem. Přívětivě mne také v ženském rodu požádala o kartu s níž jsem přišla. Už byli na mne připravení. Nechtěla jsem věřit, že by taková spolupráce mezi jednotlivými odděleními a ordinacemi tak fungovala. Rovnou si mne vzala sebou a odvedla mne do čtyřlůžkového pokoje, ať se ubytuji.

VIP pokoj s jedním lůžkem zde bohužel není. Stejně tak zde nejsou na chodbě automaty s pitím či potravinami. A oddělení bylo zakázáno samovolně opouštět. Byla jsem ráda, že se nemusí na ženském oddělení nosit roušky. Všichni mne již oslovovali pouze v ženském rodu či mým příjmením paní xxxxx.

V pokoji ležela nějaká paní, která zřejmě byla také po nějaké operaci a sama nemohla mluvit. Což byla pro mne výhoda. Neptala se mne na nic. A nikom nic říci asi ani nemohla. Jedna z prázdných skříněk vpravo za dveřmi se hned zaplnila mými věcmi. Sestřička mi ještě vysvětlila, kde jsou toalety, jak probíhá stravování a jak vše bude probíhat ještě před operací. Nezapomněla mi ani připomenout, že mám čekat na vyšetření u paní doktorky foniatričky, rovnou mi předala formulář na vyplnění pro paní doktorku na foniatrii. Nutnost všechny šperky a některé části spodního prádla (podprsenka) odložit do uzamykatelné skříně.

Jakmile jsem měla chvilku, tak jsem si na chodbě sedla ke stolu s oním formulářem že si jej vyplním. Nevěděla jsem, jestli vyplňuji nějaký psychologický test anebo dotazník jako součást foniatrického vyšetření. Téma bylo, co mi na mém hlasu vadí, jak jej vnímám já a jak jej vnímají ostatní lidé kolem mne. Značná část otázek se opakovala, jen byli různě napsané. Dalo by se říci… kontrolní chytáky, jestli si člověk nevymýšlí. . S tím že si jí na to více lidí již stěžovalo. U některých otázek totiž ani nebylo jasné, na co se dotazník ptá. Asi tak jako u testů na řidičský průkaz. Také vás chtějí nachytat neurčitými otázkami. Vyplňováním nad tím vším jsem trávila asi deset minut. Nebudu lhát, opravdu jsem přemýšlela nad tím jak mám vůbec odpovědět. Někteří lidé mají výhodu v tom že spoustu věcí v životě vidí jednoduše, a tak by takovýto dotazník byl otázkou minuty na vyplnění.

Po vyplnění dotazníku jsem neměla zapomenout se převléci do nějakého oblečení jenž používám doma na spaní. Nechť jde již o pyžamo či noční košili a k tomu své pantofle či bačkory Když jsem vše provedla dle instrukcí, tak jsem si připadala jako nahá. Spodní prádlo jako jsou kalhotky se samozřejmě nesundávají … hi hi hi Opravdu na hospitalizaci stačí to pyžamo(noční košile), bačkory či pantofle a hygienické potřeby. Jako je ručník, mýdlo, šampón a zubní pastu s kartáčkem či dentální vodu.  Ostatní věci jsou již navíc, z vlastní vůle. =:c)

Byla jsem tam, tak jak ven normálně nechodím. Prsa už nebyla tak vytvarovaná od podprsenky, žádné náušnice či prstýnky na zkrášlení se. Ani gumičky a sponky. Nepotkala jsem tam nikoho kdo by se nalíčil. V tomto okamžiku je vše vidět. I to jestli mi rostou vousy nebo obočí jinak než ženě. Co by asi tak ženské (pacientky) řekli, kdyby slyšeli holicí strojek a já s ním u zrcadla. Nebo vyrůstající chloupky na obličeji. Vousy jsou v tomto případě problém. Ale měla jsem štěstí, protože jsem byla již několik let po laseru a něco takového jsem s vousy již nemusela řešit. Někdy se nad některými banalitami v běžném životě ani nepozastavujeme, ale zde hrají velkou roli při hodnocení pohlaví.

V době oběda kolem jedenácté hodiny dopoledne se náhodou objevil oběd navíc. Tak mi sestřičky dali velký oběd, po někom kdo už odešel z nemocnice, a já jsem ho ten den neměla vůbec mít. Opravdu jsem si pochutnala. Netušila jsem, že v nemocnicích mohou tak dobře vařit. Za jídlo opravdu dávám obrovskou jedničku s hvězdičkou ! Rozvrh na jídlo tam je zajímavý. Snídaně kolem osmé ráno, oběd kolem jedenácté dopoledne a večeře kolem páté odpoledne. Nic méně z kovového vozíku na chodbě jsme si mohli brát na pokoj konvice s čajem. Na výběr byla možnost sladkého a hořkého čaje.Co jsme vypily, to jsme vypily. Kafe jsem na vozíku bohužel nikde neviděla.

Foniatrické vyšetření

Po dvou hodinách mne sestřička odeslala do foniatrické ordinace k paní doktorce. Již měla volno.

Ordinace vypadala asi tak jako většina foniatrických ordinací po celé ČR. Jen měla paní doktorka asi lepší zařízení na vyšetření.

Bílé kožené křeslo mne přímo vybízelo si do něj sednout. Pohodlně jsem si tedy sedla a paní doktorka si v rychlosti jen shlédla mou lékařskou kartu. Ihned věděla, co chce. Nezapomněla jsem jí předat onen dotazník co jsem na chodbě vyplňovala. A hned jsem oponovala že jsou v něm kontrolní otázky, jestli si nevymýšlím. A že velmi často jsou otázky nejednoznačné a nelze tak na ně odpovědět jako Ano či Ne. A tak jsem na ně nemohla relevantně odpovídat. Paní doktorka mi sama potvrdila že s dotazníkem má více lidí potíže jej vyplnit. =:c)

Podívala se na mne a s velmi dobrou náladou vyřkla, tak se ne to podíváme. Chtěla se mi podívat na hlasivky takovou tou trubičkou s kamerou. Ale jsem na něco takového citlivá a tak jsem se ihned dávila. Paní doktorka se však nenechala zaskočit, měla totiž na mne připraveno i něco jiného. Právě kvůli takovéto situaci.

Ze stolu si vzala takovou dlouhou pružnou hadičku, jako jsou občas vidět na lampičkách, které se dají ohýbat, ale užší. Na jedné straně ta hadička měla takový ovladač jak do počítače a na druhé straně byla kamera. Tak to vezmeme nosem. V duchu jsem se lekla. Nemusíte se bát, a strčila mi tuto ohebnou trubičku do nosní dírky jednou rukou a druhou ovládala ten ovladač. Dozvěděla jsem se, že tím ovladačem totiž podle potřeby tu trubičku ohýbá. Na kameře totiž vidí, jak postupuje nosem až k hlasivkám. Někde jsem četla, že to je velmi nepříjemné. Ale opravdu jsem pomalu nic necítila, až jsem byla překvapená. Paní doktorka mi pak řekla, že je to nepříjemné u těchhle kamer na takové trubičce, jenž nemá ten ovladač. Ta trubička se pak totiž v nose ohýbá tlakem, který musí lékařka vyvinout při vkládání do nosu. Ta trubička se pak v tom nose musí sama ohýbat. A to je nepříjemné.

Konečně na monitoru byli vidět moje hlasivky. Nevím, co jsem od toho očekávala, vypadali stejně jako na fotografiích a videích na internetu. Nyní bylo zapotřebí, abych promluvila nějakou tu větu. Bylo zapotřebí vidět, jak se hlasivky chovají. Vše probíhalo tak jak má.

Hlavní zpráva od paní foniatričky byla, že je vše v pořádku a tu trubičku s kamerou na konci mi pomalu vyndala z nosu. Nevím, jestli jsem někdy v životě měla tak průchodný nos, jako po vytažení té hadičky s kamerou. Natáčela si živě hlasivky na počítač, aby měla možnost pak řešit nějaké případné potíže anebo se na jejím základě lékaři mohli rozhodovat.  Jen tak jsem si pomyslela, ještě že se nedají dělat selfie s hlasivkami… hi hi hi  

Oba nástroje s kamerami si odložila na stranu a na hlavu si nasadila mikrofon. Takový jako bývá od počítačů na hry a nebo na povídání si přes internet. Ale její vypadal o hodně lepší a hezčí. Nějaký foniatrický program na počítači trvalo mžik si zapnout. Nevěděla jsem co všechno bude po mě chtít. Přesto jsem již neměla obavy z nějakých nečekaných situací.

Další na řadě bylo vyšetření stavu hlasu: Nyní jako první vyšetření bylo klidové mluvení čtením textu. A tak jsem dostala do ruky papír A4, kde byl napsán článek z různých knih. Po povelu paní doktorky jsem začala tento článek číst od začátku až do konce. V pořádku, paní doktorka na mě, příjemným hlasem. Dalším druhým krokem byl zpívaný hlas. Zpívali jste někdy na hudebce do, re, mi, fa, so, la, si, do? Tak toto jsem zpívaně odříkala od nejnižšího tónu, co jsem zvládla až po nejvyšší. Následně probíhal tento krok jen obráceně, z vysokého hlasu na nejnižší co dovedu se zpívaným do, si, la, so , fa, mi, re, do… Paní doktorka si vše skrze její mikrofon opět nahrávala do počítače. A tak hned viděla průběh na monitoru. Jako další třetí krok mne čekalo předvést jak nejníže (nejhlubší hlas) jsem schopná provést. A následně nejvyšší. Opět si paní doktorka vše zaznamenávala do počítače. Ve čtvrtém kroku mne paní doktorka požádala ať jí předvedu jak dlouze jsem schopná jedním dechem vyřknout slabiku. V dalším pátém kroku mne čekalo křičení. Co nejhlasitěji, co nejvíce dovedu. Musela jsem se zeptat jestli určitě tak nahlas v ordinaci. Ano, co nejhlasitěji zvládnete, jsem zaslechla. Jako šestý krok byla kontrola mého krku. Jemným přetažením ruky po krku od dolní části krku přes ohryzek do horní části krku a zpět. Dá se tím zjistit více věcí, včetně velikosti adamova jablka. Netušila jsem jak konkrétně toto přejetí rukou po krku může mít velkou váhu při rozhodování lékaře. Ale to jsem se dozvěděla náhodou později od někoho jiného.

Po chvilce se na monitoru ukázal výsledný graf z tohoto celého hlasového vyšetření. Je na něm vidět skutečná výška frekvence hlasu. Nikoliv takový ten co se snažíme používat, aby to znělo hezky žensky. A popravdě jsem dopadla velmi špatně. Na tom grafu je vidět že frekvence mojí základní klidové mluvy se pohybuje kolem 147Hz. Byla jsem překvapená, že tak velmi nízko. Konečně jsem poznala pravdu.

Myslela jsem si, že to je vše a že mohu jít na pokoj. Z omylu mne vyvedla paní doktorka. Otočila na mne monitor a ukázala mi zajímavý graf. S otázkou jestli umím noty, jsem se musela zasmát. My jsme se totiž na hudebce ve škole učili Internacionálu, Rudí námořníci, Partyzánská a další v té době propagandistické písně minulého režimu v minulém století. Byla jiná doba. Raději jsem to ani neříkala. Opravdu jsem se v duchu musela smát hi hi hi hi =:c) Přesto jsme se ale domluvily na možnosti vysvětlení, kterému jsme již rozuměli obě. A to že budeme vše hodnotit v jednotkách frekvence a to v Hertzích (Hz). Frekvence, která udává výšku našeho hlasu. Netušila jsem jak takový graf je důležitý, Že nejde jen o zápis do kartotéky na památku.

• Zajímavostí pro mne bylo, když mne paní doktorka upozornila, že dle tohoto grafu, na nějž jsem se dívala na monitoru může ukázat i možný výsledek operace. Hlas by se měl po operaci zvýšit přibližně o 30Hz. Jestli je tedy na grafu vidět průměrná hovorová frekvence na 125Hz, tak by po operaci měla být frekvence hlasu 155Hz. Ale jak sama podotkla, tak jde pouze o možný výsledek, který nelze na 100% zaručit. Skutečný zaručený pooperační výsledek hlasu pacientky nikdo není schopen říci dopředu. Ani foniatrička, ani lékaři včetně chirurgů. Každá jsme totiž jiná, a každé tělo se může zachovat zcela jinak než by kdokoli očekával. Takže si pacientka udělá Vánoce jen trochu dříve, kde najde svůj hlas. Na grafu je velmi dobře vidět, jak jsem četla článek, jak jsem zazpívala a jak mě bolel krk nejen od křičení.  =:c)

• Dále mne zaujalo, když jsem se dozvěděla, že i podle tohoto grafu lékaři a chirurgové rozhodují o postupu operace. Pro rozhodování typu provedené operace totiž rozhoduje dle všeho věk, zdravotní stav (dotazy na předešlé operace) a graf. Možná i další možnosti. Věk dle všeho kvůli možné aproximaci (Tyroplastika typ IV). Při aproximaci se chrupavky sešívají k sobě, aby se hlasivky mohli napnout a tím tak získat vyšší hlas. Ve vyšším věku tyto chrupavky již nejsou tak měkké, pružné a tak je značný problém tento operativní úkon provést. Hodí se spíše u mladších lidí. Ve vyšším věku se spíše použije metoda sešití tkáně hlasivek. Takzvaná Wendlerova metoda (Glottoplasty). Zdravotní stav mimo operace je asi také velmi důležitý. Chirurgové potřebují znát případná rizika. A dle grafu již nemusím popisovat.

• Nevím proč. Ale paní doktorka mi začala kreslit na papír, jak se provádí operace hlasivek sešíváním (Glottoplasty – Wendlerův postup). Ale to jsem již znala, a tak jsem ji předběhla a vše jsem jí vysvětlila a dokreslila. Byla překvapená. Aspoň ušetřila čas vysvětlováním. =:c)

Až teprve nyní skončilo vyšetření u paní doktorky ve foniatrické ordinaci/ambulanci. Již jsem jen byla odeslaná zpět do druhého patra na pokoj. Paní doktorka byla stále ve velmi dobré náladě s úsměvem. Opět mne čekalo několik schodů do druhého patra.

Předoperační vizita

Že by to již bylo vše? Bohužel. Ještě před večeří si pro mne přišla sestřička s tím že musím jít na předoperační vizitu. Jen jde o vizitu, kde lékař nepřijde za mnou ale já musím za ním do ordinace. Sešla jsem o jedno patro níže na pánské oddělení kde se téměř na konci chodby usadil na lavičkách malý hlouček lidí. Přidala jsem se tedy k nim a čekala. Předoperační vizity probíhaly velmi rychle, a tak jsem dlouho nemusela čekat. Když jsem konečně mohla do ordinace vstoupit, tak jsem po levé straně ordinace shlédla nějakého lékaře a vedle něj na židli opět tu příjemnou paní doktorku foniatričku. Jak se lidově říká, nechodili kolem horké kaše a rovnou mne pan doktor informoval, že na základě grafu, věku, stavu krku (hrdla, Adamova jablka) a dalších vyšetření a rozhodnutí lékařů,včetně chirurga, se rozhodli provést u mne operaci typu Wendlerova postupu (Glottoplasty). Tím se tak zrušil původní typ operace „Tyreoplastika typ IV“ jenž měl probíhat.

Byla jsem překvapená, jelikož jsem byla původně objednaná na typ operace s názvem Tyroplastika typ IV. Ale na druhou stranu jsem byla příjemně překvapena tímto rozhodnutím. Pro mne to totiž znamenalo, že nebudu mít na krku po operativním zákroku žádnou jizvu. Operace u „Glotoplasty“ se provádí skrze dutinu ústní, a tak nevzniká žádná jizva.  Pan doktor mne také informoval o tom že celý průběh operace již velmi dobře znám, proto profesor Chrobok se mnou tuto část již nemusí konzultovat. Ti doktoři se opravdu velmi rychle mezi sebou informují. Tomu se říká spolupráce. =:c)

Možná se někdo bude ptát, jak to že jsem o průběhu operace pod názvem .. Dle Wendlerova postupu (Glottoplasty) znala? Dozvěděla jsem se o tomto názvu zcela náhodou ještě několik měsíců před operací. Že něco takového existuje a provádí se v zahraničí a zde v ČR toto ještě nikdy nebylo využito. Sama jsem pak dlouho hledala jestli to opravdu někdo provádí, jestli někdo píše svou zkušenost z takovéto operace u nás. Ale nenašla jsem jakkoliv zmínku. Byla jsem o tom také tak nakonec vermomocně přesvědčená, že jsem si za tím nepříjemně pevně stála. Od někoho jiného jsem se dozvěděla že tuto operaci v naší malé zemičce již někdo podstoupil. Nevěřila jsem tomu. Ale dozvěděla jsem se od ní nevědomky mezinárodní název tohoto typu operace (Glottoplasty). A tak jsem hledala ve světě. Našla jsem různé odborné články, ze kterých jsem jako neznalá lékařských pojmů nebyla moudrá. Následně mi ale pomohly fotografie a videa z oněch operací. A už jsem měla nějakou tu představu. Ale stále jsem si nebyla jistá, přesto jsem již něco věděla. A tak jsem na foniatrii paní doktorku doplnila, když mi chtěla popsat ten to druh operace.

Objednána soukromá konzultace

Ještě jsem čekala na profesora Chroboka kvůli konzultaci s ním. Domluvila jsem se s ním po emailu už mnohem dříve na konzultaci. Asi tak hodinku po návratu z předoperační vizity náhle přišel postarší pán, ať jdu s ním. V ten okamžik jsem ho opravdu nepoznala. A to jsem při tom byla u něj na vyšetření před rokem. Za dveřmi kde jsem předávala tvrdé desky při mém ranním příchodu na patro, jsem zjistila, že nevím na co se profesora zeptat. Vše jsem se dozvěděla od doktorek a od sester. A vzhledem k tomu že se dozvěděl, že znám průběh operace, tak se mnou ani neprobíral postup operace. Celá ta situace mi byla nepříjemná, když jsem se bezmála vše dozvěděla ještě před naší konzultací a něco jsem věděla již navíc.

Čekala bych od pana profesora nějakou nespokojenost, ale nebylo tomu tak. Nerozuměla jsem celé situaci. Jak mohou lékaři jenž jsou vytížení pracovně, psychicky ale i fyzicky, stále mít dobrou náladu a velmi vstřícný přístup k pacientům. Každý se přeci jednou musí zhroutit, jsem jenom lidé. Musím si jich za to vše vážit. 

Klidný zbytek dne

Většina dne uběhla tak rychle, že jsem ani neuvědomila kolik je už hodin. Za půl hodiny mne už totiž čekala jen večeře. Dlouho jsem ani nemusela čekat. Večeře se totiž podávala v pět hodin odpoledne. Přijela sestřička s velkým kovovým uzamčeným vozíkem. Prošla následně všechny pokoje aby oznámila, že je večeře. Po otevření stříbrně lesklého vozíku jsme již jen každá čekala na náš tác. Každá jsme dostala podle čísla na tácu své připravené jídlo. Na chodbě byl jídelní stůl a v otevřené polici u zdi televize. Dva metry ke stolu jsem měla cobydup. Některé obědy v průběhu hospitalizace se sestávaly z normální porce a jindy dietní. Ale i u těch dietních jsem s překvapením nikdy neměla hlad. Opravdu jsem se cítila sytá.

Pomalinku jsem si vybalovala drobné věci na stolek. Usměvavá sestřička mi přinesla lampičku na večery. Pro mne byla nezbytná, a tak jsem byla za ní velmi ráda. Sestřička na mne myslela.

Na tomto ženském oddělení zdarma funguje Wi-Fi připojení k internetu, a tak jsem se večer mohla dívat v posteli v telefonu i na televizi.

Operace

Od půlnoci jsem nesměla jíst a pít. Sestřička mi druhý den ráno přinesla bílé punčochy a dlouhý bílý nemocniční oděv k operacím, kterému se říká andílek. S punčoškami jsem musela zápasit. Jejich velikost pro mne byla možná o dvě čísla menší. Následně andílka a rovnou do postele pod deku. Četla jsem si zatím knížku při takovém čekání. Měla jsem jít na operační sál kolem jedenácté hodiny. Ale nějak jim něco vyšlo dříve a tak po prášku (premedikace) pro uklidnění, který mi přinesla sestřička si mne pak odvezli o hodinu dříve na operační sál.

Bylo to opravdu rychlé. Odváželi si mne z pokoje i s postelí do výtahu a následně do patra kde byl operační sál. Jediné co jsem z jízdy postelí po chodbách viděla, byl jen strop. Na operačním sále jedna sestřička něco připravovala a druhá mi již vpichovala katetr do žíly. Nad sebou jsem viděla obrovský kovový kruh v němž bylo několik světel. Chtěla bych toho napsat více, ale nic jsem vlastně krom stropu neviděla. Za několik sekund jsem cítila jak mne něco mravenčí na břiše. Sestřička se mne ještě stačila zeptat, jestli je vše v pořádku. A pak jsem si již nic nepamatovala.  

Vzbudila jsem se až na pooperačním pokoji, kde jsem musela ještě ležet. Ani nevím jak dlouho, čas mi totiž splýval.

Dostala jsem od sestřičky hezkou noční košili s malými kytičkami až pod kolena. Následně mne s celou postelí odvezli výtahem na druhé patro do mého pokoje. Vlastně to říkám špatně. Není to můj pokoj. Ale jsem tam ubytovaná. Nechtěla jsem ležet ještě více než bylo zapotřebí. A tak jsem se šla rovnou projít.

Po operaci

Bylo mi doporučeno že nyní nesmím po nějakou dobu vůbec mluvit. Aby se něco nepokazilo.

Ale stále jsem pokašlávala, což nebylo nejlepší, Paní doktorce která měla na starosti naše ženské oddělení mi dala proti kašli „Codein“, a pomohlo to. Jelikož anestetikum po operaci již přestalo účinkovat, tak jsem cítila změnu v krku. Přes den jsem to tak nějak zvládla. Ale na noc nám sestřičky přiváželi na noc infuze proti bolesti. Samozřejmě že jsme při tom nespali přes noc až do rána. Za deset minut byla kapačka již prázdná. Po operaci jsem již mohla jíst k večeři dietní jídlo. Chléb se sýrem. A něco k pití.

Večer mne již čekala sprcha vedle toalet, která byla za dalšími dveřmi. Neměla jsem tak obavy z toho že by mi tam někdo přišel při sprchování se.

Průběh hospitalizace

Třetí den jsem již měla vše za sebou a jen jsem se uzdravovala, aby mne po sedmi dnech z celkové hospitalizace mohli propustit. K obědu se střídali jak diety, tak plné velké obědy. Dny mi vyplňovala televize, někdy spánek, sprchování se, internet. Toalety nebudu psát …hi hi hi hi. Ale celou tu dobu, když jsem cokoliv potřebovala, nebo se na něco zeptat. Tak jsem musela používat papír a propisku. A dotazy psát. Někdy jsme se se střičkami  zasmály. Sestřičky byly rády, že tím tak dodržuji hlasivkový klid, kvůli hojení stehů. Ani jsem si toho nevšimla a už nastal předposlední den, kdy jsem měla být propuštěna domů.

Přišla za mnou velmi hodná sestřička a ptala se mne, jestli chci ještě dnes (šestý den) již propustit domů či nikoliv. Je jim jedno jestli mne propustí domu o den dříve či později. Osm  hodin ráno již dlouho ale nebylo a tak jsem nechtěla vše na hrr hrr. Domluvila jsem se sestřičkou na ukončení hospitalizace na příští den. (sedmý) Jen jsem jí řekla, že tak budou mít více času na všechno to vypisování dokumentů… atd. A tak nebudou vystresovaní kvůli nějakému pospíchání.

Pooperační vyšetření na foniatrii

Poslední den ráno si mne sestřička zavolala s tím, že než mne propustí, tak musím ještě jít na vyšetření k paní doktorce na foniatrii. Sešla jsem jen z druhého patra do přízemí a zamířila rovnou k ordinaci/ambulanci foniatrie. Ta velmi milá doktorka na mne už čekala. Když jsem si sedla na ono bílé kožené křeslo, tak se mi paní doktorka opět kamerou nosem dívala na hlasivky. Jak dopadla operace. Jelikož monitor byl otočený i na mne, tak jsem měla možnost vidět výsledek. Ve zkratce jsem na monitoru viděla své hlasivky, jak jsou nitěmi sešité. A štěrbina do průdušnice je otevřená. Mohu tedy normálně jíst i pít. Paní doktorce se výsledek líbil a nenašla nic, kvůli čemu by měla být znepokojená. Zjevný účel tohoto foniatrického vyšetření je hlavně kontrola jestli se neuvolnily stehy a vše je jak má být.

Paní doktorka mne tedy poslala zpět na ženské oddělení, kde jsem sestřičce řekla, že jsem se právě vrátila.

Spousta lidí by ráda teďka věděla co to tam vlastně je. Nejlepší jak takový výsledek operace ukázat je najít si na internetu pod mezinárodním pojem „Glottoplasty“. Pod tímto názvem opravdu najdete jak videa z těchto operací tak i fotografie výsledků takové operace.

Propuštění domů

Na pokoji po návratu z foniatrie jsem si již připravila všechny své věci a jen čekala kdy si pro mne sestřička přijde, že mohu jít už domů. Ale nějak nikdo nepospíchal a tak jsem stihla i oběd. Naposledy jsem ochutnala opravdu něco dobrého k jídlu, a pak jsem jen čekala na sestřičku na chodbě před televizí. Ta přišla zanedlouho s několika listy závěrečné lékařské zprávy o hospitalizaci s tím že již mohu jet domů. Ale i tak jsem dostala upozornění že musím stále dodržovat hlasivkový klid. Vše mám prý napsáno v lékařské zprávě.

Na závěr hospitalizace

Tak příjemné a vstřícné lékaře, lékařky ale i sestřičky s lidským přístupem k pacientům se vidí jen málokde. Byla jsem a jsem za ně moc ráda. Jestli mohu doporučit operaci hlasivek, tak jedině v Hradci Králové na ORL u profesora Viktora Chroboka, jeho týmu, personálu ženského oddělení 2.patra ale i paní doktorce Janě Krtičkové na foniatrii a paní doktorce na ušním.

Co jsem se dozvěděla ze závěrečné zprávy hospitalizace

Sice jsem již byla z nemocnice propuštěna a doma odpočívala. Přesto jsem si teprve doma  přečetla hlavně konec lékařské zprávy, kde jsou napsány další dvě návštěvy v nemocnici. Jako první po měsíci návštěva v ordinaci/ambulanci u profesora Chroboka. A po třech měsících další návštěvu ale nyní již v ordinaci/ambulanci foniatrie. Aby zjistili jak hodně byla operace úspěšná. Ráda tam pojedu. Na mobilních telefonech jsou sice aplikace na měření hlasu. Ale myslím si že změření výšky hlasu na foniatrii je přesnější. Budu tak vědět jak jsem doopravdy dopadla.

Dozvěděla jsem se, že se některé pacientky po operacích nedostavují na tyto kontroly a vyšetření. Lékaři potřebují mít takzvanou zpětnou vazbu od bývalých pacientek. Aby mohli posoudit výsledky operací a udělat si tak i nějaké ty statistiky nejen do budoucna.

Neměli bychom ale také zapomenout jak nás lidé budou po operaci hlasivek vnímat, a jak nás na první poslech budou identifikovat i při hovoru telefonem.

Jako další důležitou informací v lékařské zprávě je, jak dlouho se má dodržovat hlasivkový klid. Měla jsem zajímavý rozhovor na toto téma. Jestli tyto týdny se počítají od druhého dne po operaci či jestli se to počítá ode dne propuštění. Ale vzhledem k tomu že jde o propouštěcí zprávu, tak si myslím, že to je ode dne propuštění. Jinak by tam určitě napsali, že jeden týden proběhl při hospitalizaci v nemocnici.

Na případné pozdější bolesti hlasivek a proti kašlání jsem dostala recepis na Codein. S recepisem jsem si ho pak u nás v lékárně vyzvedla. Užívala jsem jej ještě týden a půl. Následně jsem již přestala cokoliv cítit, co se týkalo po operaci.

Co dál při hlasivkovém klidu

Jak jsem již psala tak mne čekali dva až tři týdny klidu. Všude kde jsem chodila a se všemi se kterými jsem potřebovala mluvit, jsem musela psát. Nosila jsem si sebou vždycky bloček a propisku. Už jsem několikrát ztratila hlas před více lety, a několik týdnů jsem kvůli tomu nemohla mluvit. Proto jsem nijak nestrádala nemluvením v průběhu tohoto hlasivkového klidu.

První slovíčka

Má operace probíhala 17 června ve čtvrtek. A teprve až 17. července jsem začala mluvit. Pokusy byli opravdu zajímavé. S velkými potížemi jsem opatrně nesrozumitelným chrapotem vyřkla první věty. Věděla jsem už dopředu že to mohu očekávat. Ale ne až tak moc… hi hi hi Chtěla jsem vyzkoušet jakou frekvenci mi změří aplikace v telefonu, právě pro tyto účely. Aplikace nýbrž ani nezjistila, že jsem mluvila. Chvilku jsem si myslela, že mám rozbitý telefon, ale písničku z počítače změřila a ukázala i na grafu. Můj hlas na takové to měření tady byl stále nedostačující. Musela jsem tedy čekat dále.

Teprve po dalším týdnu jsem zjistila, že mi tato aplikace již konečně měří mou výšku hlasu. Tak to jsem nemohla nechat jen tak být a ihned jsem si můj nový hlas změřila, i když jsem ještě chraptila ale i teďka ještě stále trochu chraptím. Ale už jen málo.

Z mých původních 147Hz se mi hlas (při čtení) podle aplikace v telefonu zvýšil až na úroveň mezi 191Hz a 206Hz. A však si toto nechám raději potvrdit při vyšetření na foniatrii v hradecké nemocnici. Jsem tam již objednaná, podlé závěrečné lékařské zprávy z nemocnice.

Z toho co jsem se všude a nikde dozvěděla, by se hlas měl ještě vyvíjet do konečné podoby několik měsíců.

POOPERAČNÍ VYŠETŘENÍ CHIRURGICKÉHO ZÁKROKU U PROFESORA CHROBOKA

Každá operace má nějaký ten konec, kdy by se vše mělo správně zahojit. A i v případě operace hlasivek je důležité zjistit jaký je skutečný stav. V dnu kdy mi měla být ukončena hospitalizace, jsem podstoupila vyšetření u paní doktorky na foniatrii. Jejím účelem bylo zjistit zda se cokoliv neuvolnilo. Jako jsou nitě z tkání hlasivek, či něčemu jinému. Zkrátka zda je vše v pořádku při propouštění z hospitalizace.

Ale asi tak po měsíci, je také nutné zkontrolovat zda se operační nitě již v tkáních vstřebali. A hlavně zda tkáně postupně srůstají/srostli. Ale také jestli se s hlasivkami nestalo i něco po jiné stránce.

A právě toto je účelem k pooperační kontrole chirurgem/profesorem Viktorem Chrobokem přímo u něj v ambulanci/ordinaci/poradně v hradecké nemocnici na ORL. (adresa)

Je možné že si někdo myslí, že jde o náročné vyšetření. Ale pravda je zcela jiná.

Při mém příchodu do budovy ORL, následném ohlášení se u okénka s názvem Kartotéka bezmála na konci chodby, jsem byla paní v okénku jen odeslána k dveřím číslo 3.

Je to právě ona ambulance/ordinace/poradna kde ordinuje profesor Viktor Chrobok. Dlouho jsem nečekala a sestřička si mne pozvala dál. K překvapení mi šel naproti profesor a s úsměvem se mne ptal jak sem mám a jestli je vše v pořádku. Musela jsem jen přitakávat. Pozval mne tedy nechť si sednu na křeslo se známou bílou barvou. A již jsem jen čekala. Potřeboval se v rychlosti jen na něco podívat do počítače a následně se mi věnoval. Vzal si takovou tu tyčku s kamerou do ruky a podíval se mi do krku. V té době měl u sebe nějakou stážistku a ukazoval jí jak vypadají hlasivky po operativní zákroku Glottoplasty. Bohužel jsem na tyto jejich trubičky s kamerou v krku velmi citlivá a tak jsem se během chvilky začala dávit. Bohužel jsem stále ještě chraptila. Tak mi jen předepsal nějaké prášky s tím že jsou tkáně hlasivek ještě lehce prosáklé, ale nepředstavují žádný vážný problém a tak si nemusím dělat jakékoliv obavy. Několik krátkých zápisů do počítače pro „Zprávu o ambulantním vyšetření“ a pak již jen tisk na papír. Opravdu je vyšetření jednoduché a velmi rychlé. Ale přesto velmi důležité, kvůli zdravotním stavu po operaci. A právě tento okamžik byl konec celého vyšetření. Už jsem mu jen popřála, za všechno poděkovala, a šla šťastná domů.

Čekal někdo víc? Tak to se hodně spletl. =:c)

POOPERAČNÍ VYŠETŘENÍ HLASU NA FONIATRII VE FNHK

Kdo by nechtěl vědět jak uspěl s hlasem po takovéto operaci. K tomu jako poslednímu vyšetření je ještě také po několika měsících na vyšetření k paní doktorce Krtičkové, jenž ordinuje právě přímo na ORL Foniatrie. Vyšetření u ní bude ke zjištění stavu hlasu.

Po několika měsících od operace jsem podstoupila druhé pooperační vyšetření, ale již nikoliv chirurgické nýbrž foniatrické. Chirurgické pooperační vyšetření se zaměřilo na srůst tkání hlasivek. A foniatrické se zaměřilo na výslednou výšku hlasu po cca třech měsících od operace (17.6.2020 – 29.09.2021).

Samozřejmě návštěva foniatrie u velmi přívětivé paní doktorky Krtičkové, tentokrát byla kratší. Přesto řeklo vše důležité. Vyšetření probíhalo v duchu prvního vyšetřeni před operací které bylo celkem dlouhé a podrobné. Bylo to zapotřebí a důležité.

Paní doktorka měla pro mě připravený mikrofon s úchytem přes hlavu. Tak jako by to měl být mikrofon k počítačovým hrám, jen s tím rozdílem že mikrofon byl umístěn asi 30cm od mé hlavy na takovém slabém ale pevném držáku.

• Jako první krok jsme pro měření výšky hlasu prováděli čtením textu ze stránky, různé věty jenž spolu nesouvisí. Vybrané z různých článků, které někomu mohou připomenout i základní školu. Ale i takových jenž jsou, těžko říci, od jinud vybrány.

• Jako druhý krok, jsme dospěly k zpívané formě od nejvyššího tónu až postupně k nejnižšímu tónu. A následně obráceně, od nejnižšího tónu až po ten nejvyšší jak podle nějakých hudebních not. Když se bude někdo zajímat od jakého nejnižšího a nejvyššího tónu, tak jsou to ty které jsou vaše hlasivky schopny vydat. ( zazpívat jako při hudební výchově ve škole ) =:c)

Všechny tyto jednotlivé kroky jsou přes onen mikrofon nahrávány do počítače,jenž ukáže na takovém grafu v jakých frekvencích a při kterém kroku se měřený hlas pohybuje.

Před operací mne paní doktorka upozorňovala na to že výsledné navýšení frekvence hlasu by se mělo pohybovat kolem 30Hz. A nikdo ani chirurg není schopen říci (zaručit) jaký výsledná frekvence po operaci bude. A je to něco s čím jsem již počítala a šla jsem do toho. Avšak nesmíme zapomínat že záleží na mnoha faktorech které mohou něco takového ovlivnit. Například věk, kdy ještě v pubertálním věku je hlas zcela jiný než v pokročilém věku. Možnosti jsou pak různé a výsledky také.

V mém případě mám již dávno po pubertě, třicítka se mne již netýká a do důchodu mám ještě velmi daleko. Ale i tak jsou u mne změny těla již nevratné a tak výsledek i operace omezený těmito změnami těla v průběhu života.

• Krok třetí. K jakému výsledku měření jsme se tedy dostaly? Můj hovorový hlas (frekvence) dle grafu na počítači se z původních 147Hz mluveného slova zvýšil na 165Hz – 170Hz. Bohužel můj původní hlubší hlas nestačil k tomu aby se mi frekvence hlasu přiblížila k 200Hz, tak jak by si přišla většina holek. Tak jak říkala paní doktorka před operací, plus mínus 30Hz po operaci. Bohužel se nedá nic dělat. V telefonu mne lidé stále slyší s mužským hlasem ale již vyšším hlasem. Teprve když začnu mluvit v ženském rodu tak automaticky se mnou již mluví v ženském a nijak se již nepřeříkávají a nebo že by odmítali se mnou mluvit v ženském rodu jako před operací. V běžném životě dochází k něčemu podobnému. U cizích lidí většinou již nedochází k takovéto události, jelikož vás vidí osobně a nezastavují se nad mým novým i tak hlubším hlasem, než je ženský. Přesto má nespokojenost stále existuje, sama cítím a slyším že mluvím moc hluboce. Dělá mi to pouze nepříjemné starosti, když cítím tu nejistotu při mluvení s lidmi v běžném životě i přes nějaké to zlepšení. Stále ty obavy existují.

Co dále?

Rozhodla jsem se tedy v mžiku že chci podstoupit druhou operaci, a to Tyreoplastiku typu IV neboli s více známým názvem CTA – Cricothyroid approximation. Jednoduše aproximaci. Někdo tomu říká i napnutí hlasivek. Jenž by měla opět o několik Hertz ještě zvýšit hlas. Samozřejmě nikdo opět nemůže říci dopředu o kolik Hertz. Je to vše o konstituci těla. Takový důležitý faktor je i velikost hrtanu. Čím je větší, tím méně příznivější.

Domluvila jsem se tedy hned s paní doktorkou že jsem se již pevně rozhodla a chci tuto operaci podstoupit. Menší pohovor o možnostech a již mne nechala objednat na konzultaci u profesora Chroboka, který mne operoval. Jeho kalendář je ale plný na dlouhou dobu a tak si musím počkat necelý půl rok. Pan profesor je velmi známý a tak má velmi hodně pacientů,hlavně nyní v této Covidové době. Co se nestihlo před tím, tak se musí stihnout nyní, co nejdříve a nejvíce. Není to jednoduché. —> dnes mohu říci že to dopadlo stejně jinak a Tyreoplastika nebyla.

Stále tu píšu o nějakých výsledcích z vyšetření, ale jak zní praktický hlas jako takový který se vyvíjí 6 až 12 měsíců? A jak po operaci v průběhu času zní můj?

Po operaci jsem měsíc nemluvila. Nijak mi to nevadilo, byla jsem už zvyklá z jiné doby kdy jsem přišla o hlas. Po ukončení hlasového klidu (nemluvení) mé první věty bylo nesnadné vyslovit. A nedal na sebe čekat chrapot. Postupně se nesnadné mluvení vytratilo ale chrapot stále zůstával stejně silný. Až v druhém měsíci po operaci se začal pomalu vytrácet. Přesto stále ještě i nyní chraptím ale jeho výskyt je již velmi odlišný než na začátku. Snažím se nyní abych mluvila čistě bez chrapotu, někdy to jde a jindy nejde. Časem by měl snad zmizet zcela. Jen přeci jsem teprve třetí měsíc po operaci. Musím být trpělivá.

A jak tedy zní můj hlas v průběhu posledních tří měsíců?

• 2021-05-23_Můj původní hlas před operací možno si poslechnout: …zde ♪
• 2021-07-13_Můj nový hlas měsíc po operaci možno si poslechnout: …zde ♪
• 2021-08-05_Můj nový hlas necelé dva měsíce po operaci možno si poslechnout: …zde ♪

Poznámka: Nesmíme zapomenout že ženský hlas není jen o výšce frekvence mluvení. Ale i o artikulaci, kolébavého zvyšování a snižování hlasu při mluvení a spoustu dalších vlastností a dovedností. Není to tak jednoduché jak se zdá. Mužský hlas je monotónní, tedy stále v té stejné frekvenci bez kolébavého hlasu žen. Na téma o ženském hlasu psala Terezka na svých stránkách, a je dobré si o tom něco takového přečíst, v jejím článku “Co s tím hlasem?“, “Co poudala koučka Wendy” nebo výstřih článku. Ale i něco jiného, u mne na stránce s výukou hlasu v článku pod názvem “Výuka hlasu MtF-2“.

Příklad: pro představu, jak to s operativní změnou hlasivek je. Když si koupíte flétnu, jakoukoliv. Profesionální, obyčejnou na hudební výchovu do školy nebo takové ty obyčejné pro malé děti na hraní. Tak hudební nástroj máte a někdy profesionální, dokonalý, ale problém je v tom že jej neumíte používat, jelikož na něj (na flétnu) neumíte hrát. Při prvním pokusu zahrát nějakou písničku vyjde několik tónů, které melodicky vůbec nezní. Až teprve když se jí naučíte používat, znát nějaké ty hudební základy pro její používání, tak teprve potom začne hrát melodickou píseň. U operace hlasivek takový hudební, nově operativně vytvořený hudební nástroj také potřebuje aby se na něm někdo naučil hrát (mluvit). Proto je důležité toho umět více než si pouze nechat udělat zvýšení hlasu operativním zákrokem hlasivek.

Ostatní: kdyby se někdo chtěl zeptat co znamená zkratka FNHK, tak její význam je „Fakultní nemocnice Hradec Králové“.

Články:

• Ženský hlas slecna.tode.cz/2020-unor/
• Výuka hlasu slecna.tode.cz/vyuka-hlasu/
• Hlasivkový výlet do Hradce k Viktorovi slecna.tode.cz/vyuka-hlasu/
• Jaká je cena operace hlasivek slecna.tode.cz/2020-cervenec/
• Co s tím hlasem otereze.cz/2014/02/co-s-tim-hlasem/