PROFILOPLASTIKA

ÚPRAVA BRADY (GENIOPLASTIKA)

Už jste se určitě někde dočetli, někde slyšeli či jste navštívili nějakou odbornou přednášku o obličejových rysech které většinou na první pohled říkají zda jde o ženu či muže. Jednou z takových to části je brada. Stává se že ne každá znás máme krásnou kulatou ženskou bradu jenž by nás reprezentovala. V tomto případě existuje možnost se obrátit na plastické chirurgy kteří již mají s touto chirurgickou úpravou praxi. Jedním z nich je „chirurg Mudr. Ivo Němec“.

Celkové pojmenování operací jenž se zabývají vzhledem (chirurgickou úpravou) obličeje se nazývá „PROFILOPLATIKA“. Do komplexu operací měnících profil patří:

Korekce nosu (rhinoplastika)
Korekce brady (v případě změny kontur brady genioplastika / v případě, že se použijí implantáty, tak mentoplastika)
Korekce tváří (malaroplastika)

Ty první dvě je dobré zkombinovat a nejde jen o čistě feminizační operaci obličeje (FFS), týká se i mužů, kteří mají problém např. s extrémním předkusem.

Pár informací i na letáčku:

Nyní však musíme celý článek rozdělit na dvě části.

1- Všechny podmínky jsou splněny (postavení horní a dolní čelisti s dobrým skusem včetně zubních oblouků)

2- Některé podmínky nejsou splňěny (chybné postavení s předkusem dolní či horní čelisti je nutné řešit stomatochirurgicky)

——————————————————————————————-

1- Všechny podmínky jsou splněny

Jedním z příběhů je i Terezčin, jenž tento zákrok podstoupila. S jejím souhlasem uvedu část jejího příběhu, aby jste měli přibližnou představu co vás může čekat. Když nevyvstali jakékoliv situace (komplikace) které by mohli tento zákrok oddálit.

Zdroj:

http://otereze.cz/nausnice-prstynek-a-naramek

http://otereze.cz/ahoj-ivane-bezim-na-genioplastiku

TEREZČIN PŘÍBĚH

Některé části příběhu jsem musela vynechat (bezpředmětné popisy) Ale to nejhlavnější, nejdůležitější jsem zde nechala. Myslím si že to je právě účel toho aby jste věděli co nejvíce.

Ústřední vojenská nemocnice je takové zvláštní zařízení. Byla jsem v ní dnes úplně poprvé za MUDr. Ivo Němcem – plastickým chirurgem. Nemocnice jako nemocnice, říkala jsem si. A měla jsem s čím porovnávat. Dobré je, že metro mě přivezlo až na Petřiny, což je předposlední nová stanice hned před Nemocnicí Motol a pak už jen tři stanice náhradní autobusovou dopravou za tramvaj, která tam do 31.10. jezdit nebude. (A já tak miluju tramvajky! 🙁 ) Dvě stanice měly úplně stejný název „Větrník“, takže autobusem znělo: „Zastávka Větrník. Příští zastávka Větrník.“ Asi někomu došly nápady, když vymýšlel jména zastávek 🙂 V areálu ÚVN, kde jsem si našla na směrovkách směr CH1. Od sestřičky jsem věděla, že půjde o -1. patro, ale… najít kudy se do toho patra dostat mi dalo trošku zabrat. Miluju, když se pohybuji na místech, na kterých jsem ještě nikdy nebyla. Má to takové své zvláštní kouzlo. Kouzlo jedinečnosti, protože už tam příště nikdy nikdy nikdy v životě poprvé nepřijdu. Poprvé je jen jednou. Na kartotéce se mě sestra zeptala, jestli jsem civil nebo vojanda 🙂 Na CT zase, jestli nejsem těhotná. Což chápu a líbilo se mi, jak jsem to musela pořád všude podepisovat.

Vyšla jsem hezky do -1. patra za sestřičkou na čelistní oddělení, která už o mně věděla. Nahlášené jsem měla tehdy v květnu pěkně vypočítavě už jméno Tereza Nováková, ale stále staré rodné číslo, které jsem teď chtěla změnit, abych mohla dostat žádanku na CT a RTG lebky kvůli plánované plastice brady a možná ještě něčeho. Sestřička bojovala s počítačem a úpravou mého rodného čísla jako sestřička na naší urologii, ale jen chvíli. V počítači jsem měla za chvilku hezky nové ženské rodné číslo a na již vystavené žádance mi sestřička jen to staré škrtla a vedle něj napsala nové. Tak dobře no 🙂 Běžela jsem s tím na centrální radiodiagnostiku do 0. patra. Žádanky jsem měla dvě, což jsem nechápala, ale nějak jsem se tím nezabývala, protože všude dostávám tolik papírů. Tam si paní za okénkem vzala žádanky, tu druhou (stejnou) dala paní vedle a řekla mi,ať jdu na CT za roh. Tam jsem chvilku čekala. Na CT jsem byla úplně poprvé a nebylo mi to moc příjemné. Sice se tam jen leží (se zavřenýma očima), ale vzpomněla jsem si okamžitě na dětskou onkologii a naší tehdy dvouletou dcerku, která tímhle přístrojem (ale v Motole) prošla několikrát. Hned mi z toho bylo smutno, ale ten rázný původně nepříjemný doktor ke mně přistoupil a začal vtipkovat. Tak jsem se přidala 🙂 Poslal mě hned zpátky na čelistní, takže jsem si nasadila náušnice, prstýnek a náramek a šla zase do -1. patra. Tam mi sestřička řekla, že jsem měla jít ale i na rentgen. Ne jen na CT. Že ta druhá žádanka byla právě na rentgen a ať tam hned jdu. Aha. 🙂 Takže jsem šla zase na centrální radiodiagnostiku, zase si sundávala náušnice, prstýnek a náramek a u vedlejšího okénka jsem řekla paní… vlastně jsem jí nic neřekla, protože hned věděla a řekla mi, ať si sednu, že mě budou volat. Hned mě volali, kolem seděli samí mladí kluci, až jsem z toho byla nesvá a paní z rentgenu mi říká: „No paní Nováková! Já vás tady pořád volám! Vy jste teď byla na CT? Proč chce pan doktor ještě rentgen? Víte co? Zrušíme to. Domluvte se s ním jestli to fakt potřebuje a kdyby ano, přijďte. Přece vás nebudeme zase ozařovat.“ Tak dobře. Nasadila jsem si náušnice, prstýnek a náramek a vrátila se do -1. patra, kde jsem sestřičce vše řekla. Ta hned volala MUDr. Němcovi, který ale potvrdil, že rentgen potřebuje, takže tam zavolal a sestřička mi řekla, ať tam zase jdu 🙂 Takže jsem si zase sundala náušnice, prstýnek a náramek a šla na centrální radiodiagnostiku 🙂 Tam jsem chvilku čekala a tentokrát už se konečně dostala na rentgen, kde se udělaly tři snímky z různých směrů. Paní z rentgenu si všimla, že náušnice už nemám, ale požádala mě, abych si sundala gumičku ve vlasech. (Co kdyby byla kovová, že? Kus drátu třeba. Ale někdy mívají takové ty kovové části.) Doslova jsem tam lízala a čuchala tu zaměřovací desku, kterou předtím paní doufám že dokonale vydezinfikovala, jak jsem měla možnost si všimnout. Vyloženě radostí jsem z toho ozařování nejásala, ale je to jen jednou a teď, tak to prostě musím podstoupit, jestli chci být ještě krásnější 🙂 MUDr. Němec už čekal v ambulanci (kontakt) a měl téměř nekonečně času jen na mě. Alespoň tak jsem se cítila 🙂 Položil si mě na lehátko jako u zubaře a stále porovnával snímky spolu s fyzickým modelem mé brady, nosu, nadočnicových oblouků a jak je zřejmě zvyklý, už v mé tváři viděl dokonalou ženskou tvář. On mě tím nadšením nakazil! 🙂 Já původně chtěla víc těch zákroků, ale nakonec jsem usoudila, že nejdůležitější bude ta brada a zbytek oželím. Ale on tak hezky mluvil o tom, jak to bude potom vypadat, že jsem podlehla. Ach pane doktore 🙂 Probrali jsme spolu kde co (týkající se samozřejmě tématu). Vyprávěla jsem mu, jak jsem viděla videa z Ameriky, kde holky podstupují všechny feminizační operace obličeje (FFS) najednou. To prý lze, ale je to rizikové, jinak je vhodnější dělat je v odstupu po třech měsících. Byl milý a když jsem se zeptala, jestli ten nepatrný hrbolek na hřbetě nosu jen ubrousí, odpověděl mi: „Nééé, nikoli! Ten nos se musí celý rozbít, kus odstranit a znovu poskládat jako pyramida.“ Můj nosánek mi chtějí rozbíjet. Ale pane doktore, priorita je brada, ano? Urgentní to ale není. Dělám to jen pro svůj lepší pocit, jako si třeba biologické ženy nechávají zvětšovat poprsí. Nemusí, ale mohou. Krásnější bradu bych mohla mít relativně brzy, jenže jsem omezená návštěvou u doc. Jarolíma začátkem září, který rozhodne o mé třídenní hospitalizaci v Motole kvůli té Otisově operaci a tak musím čekat. Papíry od MUDr. Němce na předoperační vyšetření jsem už dostala a v autobuse domů, ve kterém mi byla zima, ačkoli venku bylo 36, jsem si je přečetla. Ty papíry nebyly miliónté kopie, jako v Motole, ale hezky čerstvě vytištěné s velmi velmi velmi detailně popsanými podrobnostmi ohledně přípravy na operaci a pobytu na operačním sále. Co mě ale překvapilo byl jeden úžasný nápad, až jsem si říkala, proč na něj ještě nikdo v žádné jiné nemocnici nepřišel? Všude jsem strávila dlouhé minuty vyplňováním, kdo všechno má souhlas nahlížet do mé dokumentace, kdo všechno se může dozvědět o mém zdravotním stavu, uváděla tam jména, adresy, telefony atd., ale Vojenská nemocnice to vymyslela jednoduše: „Informace o vašem zdravotním stavu budou sděleny komukoliv, kdo předem nahlásí speciální vámi zvolený kód.“ A je to. Samozřejmě tam chtějí i osobu, které by volali v případě, že se něco stane, ale to s tím kódem se mi líbí. 🙂

GENIOPLASTIKA – FAKTA

Pilku s bruskou vzal do ruky totiž plastický chirurg MUDr. Ivo Němec v Ústřední vojenské nemocnici v Praze a udělal mi genioplastiku (protože je geniální :), která je součástí profiloplastiky.

Ke kosti brady se přistupuje řezem zevnitř z úst, aby zvenku nebyla vidět jizva.
Po operaci pacient cítí nepříjemné pocity na bradě, což trvá zhruba 3 dny.
Bolest, která v menší míře přetrvává, zmizí po 7 dnech.
Stehy jsou samovstřebávací a po čase pod spodní dásní zmizí.
Výrazný otok zmizí za 14 dní.

Celkové zhojení závisí na složitosti provedení a fyziologických vlastností organismu pacienta (čili jako vždy a všude!) a trvá zhruba 1 – 3 měsíce. Moje osobní zkušenost, jestli to bolí? Já nevím no. Ani v Motole jsem si neříkala o opiáty, protože nebylo proč, zatímco někteří úpěli bolestí. Tady mě sestřička při předávání noční směně trošku naštvala, protože řekla, že „odmítám“ analgetika. Já je neodmítám! Odmítá se něco, co je povinnost. Tohle je mé právo volby a když mě to nebolí, tak na co si je do sebe budu nalévat? Abych jim udělala radost, na noc jsem si jedny nechala přilít do lahvičky s antibiotiky a žádnou změnu jsem stejně necítila.

Do ÚVN se na genioplastiku přijíždí většinou ve středu, výkon je proveden ve čtvrtek, v pondělí se už může sundat svazující náplast na bradě a domů. (Někdo má to štěstí, že má partnera, co přihupká s pusinou, někdo jede zase sám metrem a busem…)

A né, nechci nadstandard a už se mě na něj nikdo, prosím, neptejte. Nadstandardy, kde jsem celou věčnost osamocená a unuděná jsou děsný a já bych tam být nemohla ani nechtěla a ani jsem taky nikdy nebyla. Chápu, že se někdo bojí jít mezi normální lidi, ale to je na tom právě to hezké – být mezi lidmi. Jsem mezi nimi moc ráda. Řízy řízy a seky seky:

Posouváme bradičku krásně dozadu:

…a nebo dopředu:

Vzniklé dutiny se vyplní implantátem. Pokud není nutné posouvat, pouze se piluje a brousí, případně odstraňují měkké tkáně, aby to vypadalo k světu (jako u mě). A tak se brada stane užší, jemnější, ženštější… (Ještě se mi líbí něžný ženský nosík… 🙂

Kdo chce, může si novou krásnou ženskou něžnou bradu nechat udělat za 20.000 – 33.000 Kč kdekoliv, kde provádí plastické operace (nebo odjet do Thajska za podobnou cenu, protože vedle to přeci dělají lépe :), nebo ji tentýž lékař (MUDr. Ivo Němec) umí udělat i zadarmo na pojišťovnu (ale pouze v ÚVN, nikoli v ÚEM (Ústav estetické medicíny)), kde pacient za tuto krásu nezaplatí vůbec nic, protože se schová pod diagnózu K070 – větší anomálie rozměrů čelistí. Však u ženy také o větší anomálii jde a tak je to vpořádku 🙂 A po pravdě – zas tolik nás MtF pacientek sem do ÚVN nepřijde, protože nás za prvé není moc a za druhé svou bradu řeší ve skutečnosti plastikou jen tak 2-5 % z nás.

Poznámka:

Moje „před a po“ brady zde nebude, protože mé „před“ jsem si nedokumentovala a ani jsem si ho dokumentovat nechtěla. Navíc je to už minulost. Sbohem má stará brado. Každopádně můj profil je teď v každém případě hezčí a já spokojenější. 🙂

Jestli si někdo myslí, že nemůže do přeměny jít, protože má mužné rysy ve tváři, je to jen výmluva. Pokud by je opravdu takové měl a nezjemní je hormony, jak se taky děje, všechno se dá změnit. Brada, čelisti (tvar, úhel, posunutí), tváře, lícní kosti, rty, nos, víčka, uši, čelo, nadočnicové oblouky… na něco jsem zapomněla? 🙂 Přesto na tyto plastiky běžně nechodíme, protože není důvod. Mnoho biožen tyto nedostatky neřeší (nenazývala bych je ani „nedostatky“, protože nám na druhé lidské tváři přijdou přirozené (zkrátka se tak narodil), zatímco majiteli jako přirozené nepřijdou).

Občas si sama říkám, kde se ve mně bere ta síla jít dobrovolně na sál a nechat do sebe řezat. Ve skutečnosti nad tím takhle nepřemýšlím. Něco jsem chtěla, vysnila jsem si, naplánovala, toužila, nějaká síla mě hnala dál a dál za svým cílem, tak já jdu, dokud můžu, a prostě jsem tu. Ani mě nenapadla možnost za svým snem nejít.

Zajímavost Díky mé návštěvě ve dvou velkých českých nemocnicích (v Motole a ve Střešovicích) mám parádní možnost je porovnat. Až takový rozdíl to není. Lékaři ve Vojenské nemocnici nechodí v mundúrech a nemají u sebe zbraň. 🙂 Sestřičky nejsou v khaki uniformách a pokoje nejsou po padesáti lůžkách, jak jsem si představovala, když jsem byla malá. Nemocnice už dnes vypadají i takhle:

Přesto jsem na pár rozdílů narazila, ale jsou to opravdu jen detaily, z nichž ten největší a příjemný je bod č. 1: 1) zatímco v Motole se místní wi-fi internet platí (110 Kč/25 hodin aktivního připojení), velmi složitě se aktivuje, stále dokola vypadává a nefunguje, v ÚVN je v celém areálu silný signál místní sítě zcela zdarma a bez výpadků. Měřila jsem i rychlost a download i upload je kolem 5Mbit, což je fajn. 2) před operací na sále je nutné umýt si vlasy, neboť jsou na nich bakterie zvenčí (Motol neřeší) – je fakt, že jsem na nich měla ještě tatarku a to jsem si je večer před odjezdem do Prahy myla! Takže jsem si je ochotně šla umýt ještě jednou. 3) kompresní punčochy je nutné navléknout ráno ještě před slezením z postele (Motol neřeší kdy) 4) injekci proti srážlivosti krve před a po operacích nabízí v ÚVN pacientům jen do břicha (v Motole je možno si vybrat břicho či paži – tam všichni vždy ochotně volí paži 🙂 5) sestřičky v ÚVN na mě nepůsobí tak vynervovaně ze stresu nad nestíháním vyplňovat papíry jako v Motole 6) pokoje po čtyřech a pěti je docela dost, narozdíl od třípokojových apartmá v Motole, ale aspoň je větší legrace a já komunikuju ráda 7) jídlo… je všude jídlem 🙂 Bohužel sním téměř všechno a nikdy jsem nerozuměla spolužákům, když si stěžovali na školní stravu, kolegům v kantýně, spolupacientkám v Motole. Odnášeli nedojedená jídla, ale já je snědla. Vždyť je to fajn, když nám někdo takhle uvaří! Na všem je třeba hledat něco dobrého. Opravdu dobře vaří v nemocnici v Hradci Králové, ale mně chutnalo jak v Motole, tak ve Střešovicích, jenže jak jsem řekla, já nejsem objektivní a taky si nestěžuju. 8) ÚVN není takové bludiště, jako gigantický Motol, ale taky jsem tu zabloudila, protože jsem neustále chodila do +1. místo do -1. patra, kde má v pavilonu CH1 MUDr. Němec ambulanci (oddělení obličejové a čelistní chirurgie).

——————————————————————————

2- Některé podmínky nejsou splněny

Zde přidávám svůj příběh jenž probíhá zcela jinak něž jsem si na začátku přála. Každá cesta může být trnitá. =:c)

Návštěva plastického chirurga

Mým prvním krokem byla návštěva plastického chirurga „Ivo Němec“ v ÚEM (Ústav Estetické medicíny) u něhož se není třeba objednávat dopředu. Konzultace poskytuje každé úterý mezi 14:00 až 15:00 za poplatek ve výši 500,-Kč. Jenž se platí předem v hotovosti.

Přesto jsem se setkala s informacemi o tom že při této konzultaci nekteré holky neplatili žádny poplatek za konzultaci. Je možné že bude případně vyžadovat potvrzení o průběhu přeměny od sexuologa.

Ale jak se lze jinak dočíst na internetu, tak je pan doktor velmi přívětivý a opravdu se snaží podat maximum informací. Nejen pouze jak bude probíhat zákrok. Ale i nepříjemné informace které je nutno nejdříve provést aby tento hlavní úkon byl co nejúspěšnější. A tak aby dotyčná osoba byla poté spokojená s výsledkem vzhledu.

Jednou z dalších zajímavých informací pro mne bylo o tom že před samotným zákrokem ve vojenské nemocnici v Praze se ještě dělá kompletní rentgen hlavy. K provedení tohoto celého zákroku od začátku až do úplného konce je podmíněno zálohou ve výši 25.000,-Kč Údajně se cena může pohybovat dle komplikací. Cena může být i nižší přesto i vyšší. Ale občas se stává, když to situace dovolí, že daný úkon proplatí pojišťovna VZP. Ale je to něco s čím raději není možné na sto procent počítat.

Špatné zprávy od chirurga

Vyšetření již na začátku ukázalo že si na úpravu brady musím ještě počkat. Jde o nesoulad obou čelistí. Toto se musí řešit stomatochirurgicky. A tak mne po rozsáhlé konzultaci pan doktor nasměroval abych se obrátila na „Ortodoncie“. Je to obor který se zabývá i rovnáním zubů (zubní rovnátka).

Nedalo se nic dělat a musela jsem začít postupně vyhledávat informace, jak mám postupovat. Než se opět dostanu do ordinace chirurga Mudr. Ivo Němce budu mít cestu ještě dlouhou.

A kam teď?

1-Návštěva zubní lékařky (vyžádání poukazu na vyšetření u Ortodoncie)

2-Ortodoncie (vstupní prohlídka + konzultace)

3-Ortognátní poradna (objednání se telefonicky)

4-Ortodoncie (vyšetření pro ortognátní poradnu, otiksy zubů, rentgenové snímky, fotografie..)

5-Ortodoncie (vyzvednutí výsledků z posledního vyšetření)

6-Ortognátní poradna (vyšetření)

7-Ortodoncie (potvrzení kvality odborných lékařů)

8. Brada vs Ortodoncie (pochyby a nevyšetření)

9. Brada vs Ortodoncie (Protetik)

10. Vyšetření zrušeno

11. Konec bez konce

1. Návštěva zubního lékaře

Vzhledem k tomu že jsem od pana chirurga nedostala žádný poukaz k věšetření či cokoliv jiného, tak jsem se musela obrátit na mou zubařku. Která mi po krátkém vyšetření a vytvoření rentgenového snímku napsala poukaz na vašetření k Ortodoncii.

2. Ortodoncie

Vstupní prohlídka se pohybuje u každého ortodontisty trochu jinak. Jejich ceny mohou lišit. Můžete porovna zde: Naturdent ortodoncie, Rovnátka Praha – MUDr. Ondřej Suchý, Ortodoncie MUDr. Petr Vinš. Co se mi v rychlosti podařilo najít na internetu. Samozřejmě naleznete ve svém blízkém okolí svého ortodontistu, který bude mít asi zase své ceny.

Má první návštěva u ortodontisty probíhala v duchu základní prohlídky. Jako odůvodněné své návštěvy jsem uvedla návštěvu plastického chirurga „MUDr. Ivo Němec“ i s jejím důvodem. Tedy že má dojít k chirurgické úpravě brady.

Následně si lékař prohlídl mé zuby, jejich skus, množství zubů ..atd.Na základě této prohlídky mi bylo sděleno že pro tento krok je běžné

nosit rovnátka pro srovnání zubů,které se nosí cca dva roky. Před operativním zákrokem je nutné aby všechny zuby byly rovné. Až po té lze provést chirurgický zákrok. Rovnátka musí zůstat upevněna jak při operaci, tak i ještě určitou dobu po operaci.
druhá možnost se již týká situace kdy není možné použít rovnátek z důvodu nedostatečného počtu zubů na nichž by bylo možné rovnátka uchytit. Zde se situace musí konzultovat s proteticko chirurgickým odborníkem.

Právě tato druhá možnost se týká mne. Lékař mi tedy napsal doporučení do „Ortognátní poradna, 1. Lékařské fakulty University Karlovy v Praze„, kde jsem se musela telefonicky objednat. Tato poradna se nachází v Praze a tak výlet do našeho hlavního městečka mne nemine.

Pan doktor z ortodoncie mne zároveň provedl malou konzultací jak přibližně vypadá postup chirurgického zákroku a co představuje pooperativní stav pacienta/ky. Po operaci zpočátku probíhá strava brčkem, obličej zářící všemi možnými barvami a celý je napuchnutý. Stav kdy lze říci že je již vše hotovo a zahojeno, může trvat i dva až tři měsíce dle situace.Tato malá průprava ortodontisty je sice nepříjemná ale rozhodně mne neodradila. Jak to vypadá před operací a výsledek po operaci? Můžete posoudit na tomto videu …zde.

Na obrátzku je zjednodušená ukázka zákroku posunutí čelistí a brady:

Již jsem mohla odejít domů kde jsem stále přemýšlela co může předbíhat pouhou chirurgickoou úpravu brady.

3. Ortognátní poradna

Po mé návštěvě u ortodontisty jsem se nakonec tedy potřebovala objednat u ortognátní poradny. Ze strany ortognátní poradny se v telefonu ozvala paní jenž se příjemným hlasem představila s otázkou co si přeji. Vysvětlila jsem jí situaci a již se mne zeptala na kdy se chci objednat. Její poznámka o nutností následné návštěvy donést doporučení ortodontisty, nejnovější rentgenové snímky od ortodontisty či zubního lékaře, otisku zubů a dalších případných podkladů jenž mohou rozhodovat o dalším postupu.

Obrátit se můžete na:

Pracovní doba: Pondělí až Čtvrtek (od 08:00 do 15:00)
Adresa: Ortognátní poradna, Kateřinská 32, Praha 2
Telefon: +420 224 964 565
Telefon: +420 224 964 566

Ortognátní poradna probíhá vždy v Pondělí od 13:00. Pro účast se vždy dostavit již ve 12:30 !

Jako další krok mne čekala opětovná návštěva mého ortodontisty.

4. Ortodoncie (vyšetření)

Dnes nastal den kdy jsem navštívila svého ortodontistu kvůli otiskům zubů na základě vyžádání od ortognátní poradny.

Už jsem na něco takového byla zvyklá od zubaře. Tak jsem věděla co mi budou chtít dělat. Jeden otisk jakési tvrdnoucí plastelíny na dolní patro a pak další na horní patro. A jako poslední se do takové plastelíny ještě zakousnout. Ani to nijak moc dlouho netrvalo. Deset minut? Už to vypadalo že to bude vše a já mohu klidně odejít. Ale to mne lékař upozrnil že jsme ještě neskončili.

Místnost za dveřmi byla vybavena rentgenovým přístrojem Vatech PaX-i . V prvním přístroji se umístila hlava do prostřed přístroje kde se kolem mne otáčeli nějaké plastové hlavy. A následně asi tak po minutce bylo hotovo. Ale ani to nebylo vše. Následně bylo využito trošku jinak vypadajícího přístroje, kde jsem svou hlavu také musela umístit do středu přístroje. Ale ony plastové hlavy se již otáčeli kolem mne jen do poloviny mé hlavy. Jen takové ty tyčky na uchycení hlavy do uší byli nepříjemné. V průběhu rentgenování hrála příjemná vážná hudba z rentgenového přístroje. Ještě jsem si dělala srandu že je škoda že tam nemají Devátou symfonii od Bacha. Pan ortodontista se zasmál.

Byla jsem celkem zvědavá jak takový rentgenový snímek z něčeho takového vlastně může vypadat. Začala jsem tedy hledat a něco jsem našla.

Tak to byl ten první snímek, který mi jezdil kolem celé hlavy. Nyní je ještě jeden rentgen určený na snímky čelistí zepředu

Tak jsem si oddechla a už jsem se začala v duchu pomalu chystat domů. Ale opět jsem byla vyvedena z omylu. Ještě bude třetí kolo. Jen tak trochu jinak.

Pan doktor si na mne vzal obrovský digitální fotoaparát. Tím mám ale na mysli opravdu velký. Možná tak ovelikost dvou třetin mé hlavy. Začal mne fotit ze předu, z profilu levého i pravého. Následně úsměv s vyceněnými zuby otevřenou pusou s úsměvěm kdy jsou vidět zuby. A následně otevřené rty ale se zuby u sebe. Takhle mne ještě nikdo nefotil. Ty fotky raději ani nechci vidět, kdoví jak na nich vypadám .. hi hi hi.

Nyní mne již bude čekat pouze si výsledky z dnešního vyšetření vyzvednout a následně s nimi zajet na Ortognátní poradnu. Kde pak specialisté budou rozhodovat co dále.

5. Ortodoncie (výsledky)

Nastal den kdy jsem si měla dojít do ortodoncie pro výsledky z poslední návštěvy. Když jsem konečně přišla do čekárny a zaklepala na dveře, tak vyšla sestřička a s úsměvem mi řekla že výsledky už pro mne mají. Zřejmě si mne pamatují až moc dobře, což mne celkem překvapilo. Jen přeci jejich ordinaci navštěvuje mnoho lidí.

Sestřička popošla pár metrů ke stolu a přinesla mi průhlednou nádobku. Taková ta co se používá i na potraviny. Plastovým víčkem se dá uzavřít. Je celkem těžká, jsem si říkala ale na nic jsem se sestřičky neptala a jen jsem řekla moc děkuju a nashledanou.

Ten tvar a velikost té nádobky byl nic moc. A tak jsem ji po cestě stále musela držet v ruce. Po příjezdu domů mi zvědavost nedovolila se nepodívat co jsem si vlastně domů přivezla. Překvapení? K žádnému nedošlo. Našla jsem v té nádobce pouze lékařské doporučení od ortodontisty pro ortognátní poradnu, potom ještě jedno zcela obyčejné CD (asi si fotkami a rentgenem) a následně takový asi sádrový odlitek otisku zubů. Už vím co bylo tak těžké. =:c)

Čekala jsem nějaké velké desky v nichž by byly snímky rentgenu, nějaké papírové fotografie. Je zřejmé že si pamatuji některé věci už celkem dlouho. A obměna znalostí některých novinek není na škodu. Alespoň je to menší =:c)

Ukázka odlitku zubů (odlitek mých zubů to není)

Krabička s výsledky

Dnes je poslední listopadový den tohoto měsíce. A počátkem prosince mne čeká další krok, jímž je návštěva přímo v Ortognátní poradně. Nesmím si zapomenout sebou vzít výsledky od ortodontisty =:c)

6. Brada vs Ortognátní poradna (vyšetření)

Nový a zároveň poslední měsíc v tomto roce je tu. V průběhu Prosince je více událostí jako jsou třeba čerti, rozsvěcení vánočních stromečků, pečení pečiva, Štědrý den, zájezdy na trhy jak v naší malé zemičce tak i v zahraničí a další.

Pro mne jednou z událostí tohto měsíce byla návštěva ortognátní poradny.

Ortognátní poradna se nachází v budově Ústavu klinické a experimentální stomatologie VFN a 1. LF UK. Čekala jsem nějakou typickou nemocniční budovu. Ale zmýlila jsem se. Takovou to dominantu této ulice opravdu nelze přehlédnout.

Vchod do budovy „Ústav klinické a experimentální stomatologie VFN a 1. LF UK“

Pohled na budovu „Ústav klinické a experimentální stomatologie VFN a 1. LF UK“

Návštěva této poradny byla pro mne spíše zklamáním než nadšením. Ale začnu od počátku.

Byla jsem domluvená po telefonu že poradna je od dvanácti hodin dopoledne. Ale že mám přijet o půl hodiny dříve. S něčím podobným jsem se již setkala a tak jsem neměla námitek.

Po příjezdu do Prahy jsem měla poměně dost času se dostat k budově na Kateřinské ulici. A abych nemusela pěšky tak jsem i tak jela metrem. Od stanice metra I.P. Pavlova se budova nachází něco málo přes dvěstě metrů.

A nijak jsem opravdu nemusela hledat a ani spěchat. Když už jsem se dostala k hlavním dveřím, tak teprve po zatlačení na ně jsem zjistila jak jsou velmi těžké. A hned za nimi jsou další. Hlavní hala je vysoká a prostorná. Po pravé straně jsem shlédla velkou přehlednou informační tabuli.

Ortognátní poradna tam však chyběla. Nic méně řádek s popisem „Ortodontické oddělení“ mne přivedlo k informačnímu okénku v přízemí, ke kterému jsem se dostala po schodech a pak chodbou vlevo. Informační okénko je ve velmi dlouhé a chladné chodbě. Přesto tam paní měla otevřené okénko. Na otázku na ortognátní poradny jsem byla odeslána ke dveřím Ortodoncie. Ale ani zde nebylo napsáno nic o ortognátní poradně. Zrovna vyšla sestřička ze dveří tak jsem se jí zeptala jak to je s ortognátní poradnou. Tak mne ujistila že jsem u správné ordinace. Že ale potřebuje otisky zubů, rentgenové snímky…atd. To vše jsem však sebou měla. Byla jsem ráda že jsem na správném místě. První volná židlička mnou byla hned obsazena. Bylo půl dvanácté a už nás tam několik čekalo. Nějaká paní zaklepala na dveře jelikož se na něco chtěla zeptat. Když konečně vyšla sestřička tak jsme se dozvěděli že ortognátní poradna začíná od jedné hodiny. Nechtěla jsem věřit vlastním uším. Bylo mi řečeno po telefonu že tu mám být už v půl dvanácté a teďka najednou že vše začíná od jedné hodiny. Čekat jeden a půl hodiny nebylo pro mne zrovna příjemné. Ale když už konečně přišla ta správná doba kdy mělo vše začínat, tak začali postupně brát lidi z čekárny. Sestřička si od všech vzala co měli a zároveň nám sdělila že pořadí není závislé na tom kdo v jakou dobu přišel. Začali přicházet další noví lidé. Ale když jsem sledovala že lidé jenž tam byli zpočátku se mnou tak již byli pryč a noví jenž přišli po nás začali také chodit dovnitř a stále si mne sestřička nevolá, tak mi to bylo divné. Na chodbě už byla přede mnou jen nějaká paní s třináctiletým puberťákem a stále jsem ještě čekala. Dlouhá chodba v níž jsme čekali byla ponurá a velmi chladná. Promrzlá jsem byla jako bych čekala v lednici. Po třech hodinách se čekání otevřeli dveře z nichž vyšel nějaký starý bezdomovec spoře oblečený, šedivé neupravené vlasy stažené do culíku a jen řekl mé příjmení. Konečně jsem vešla a pocítila teplo. Mohla jsem se konečně svléknout a zahřát. Tento bezdomovec mne však upozornil že tam mají zimu ať se obléknu. Po mé odpovědi jak tam mají krásné teplo oproti chodbě tak se na mne nevěřícně podíval. Omlouval se za dlouhé čekání když jsem mu řekla že jsem v té vymrzlé chodbě čekala tři hodiny.

Ordinace nakonec nebyla takovou tou ordinací na níž jsme zvyklí. Jedno křeslo pro pacienta, nějaký ten stůl s počítačem, skříňky s nějakými léky..atd. Taková ta typická ordinace. Tato místnost byla opravdu veliká a rozdělená do asi deseti kójí kde byla jednotlivá zubařská křesla. Na chodbě kde jsem čekala bylo větší soukromí než zde.

Nakonec se z tohoto bezdomovce jenž vůbec nepřipomínal lékaře ukázal být člověkem který také měl co povídat do stavu čelistí a zároveň rozhodovat o dalším postupu. Ale nevěděl co s tím má dělat. Srovnával jednotlivé části otisků zubů. Posouval je, obracel, prohlížel ze všech stran. Ale neviděla jsem takovou tu pevnou ruku lékaře. Ale spíš někoho komu se třepou ruce a neví si rady. Někoho kdo na pohled nepůsobí jako lékař s lékařskou praxí. Okamžitě jsem ztratila důvěru k tomu člověku.

Přišel jiný pán, asi také lékař, a začali se radit. Ale nějak se neshodli a nakonec tento pán než odešel, tak poradil ať se bezdomovec poradí s lékařkou ortodontistkou. Obrátil se tedy na ni a domluvili se že i přes zprávu od mého ortodontisty mi dají rovnátka (rovnátko… hi hi) na jediný zub. Už jsem pochopila proč je v názvu institutu slovo „experimentální“.. hi hi.

Můj ortodontista jim totiž napsal že v mém případě již není možnost standardního využití rovnátek. A prot mají posoudit postup chirurgického úkonu.

Když si ale přede mnou pročítali onu lékařskou zprávu, tak nevěděli jestli mne mají převzít přímo k operačnímu rozhodnutí a nebo jestli mne mají převzít pod jejich ortodoncii. Musela jsem jim vysvětlit jak to je. A stejně si mne převedli pod jejich ortodoncii. Začali mi ihned vysvětlovat co stojí rovnátka a že se budoou muset udělat můstky které jsou drahé a spoustu dalších věcí. Asi si myslí že všichni žijí v Praze a pobírají třiceti tisícové částky v zaměstnání. Musela jsem jim říci že čtyřicet tisíc na můstky opravdu nemám. Tak začali přemýšlet ale nějak se k ničemu nedostali. Tak mi jen zopakovali že ty rovnátka (rovnátko) bude stát cca kolem 15.000Kč. Údajně to je prý málo. Jinak jsou ceny daleko vyšší. Už jsem pochopila proč je v názvu experimentální.. hi hi. Věděla jsem již před nějakou dobou že se rovnátka nosí tak dva roky. Mne je prý dají na jeden rok, tak jsem zvědavá.

Ale stále jsem zvědavá jak chtějí srovnávat něco co nelze srovnat.. hi hi. Tak nějak jsem si říkala že by to měli vědět. Dostali ode mne i rentgenové snímky na nichž je vše vidět.

Bezdomovec mi nakonec řekl ať jdu za lékařkou s níž se radil a domluvím se s ní na příští návštěvu. Když jsme si stanovili termín návštěvy, tak mne zaskočila tím že si mám vzít peníze na udělání rentgenových snímků. Hned jsem jí musela říci že tam vše mají, co pak se nedívali. Oni se nepodívali na nic. Zcela laxně mne vyšetřovali jen podle otisku zubů. Nevěděli jak mají chápat jasně napsanou lékařskou zprávu od mého ortodontisty. A na rentgenové snímky mého ortodontisty a mé zubní lékařky ani nesáhli. V daný okamžik došlo k maximální ztrátě mé důvěry v tyto lékaře. Jestli tedy někteří z nich vůbec byli lékaři. Byla jsem maximálně zklamaná.

Když bylo vše vyřízeno tak jsem se vydala neuvěřitelně naštvaná zpět domů. Netušila jsem čím vším si budu muset projít jen kvůli zakulacení brady.

Ale abych nebyla pouze negativní. Ptala jsem se i na chirurgické seseknutí (zakulacení) brady. Údajně to lze provést zároveň i při chirurgickém posunutí čelisti. A cena za tento úkon (seseknutí brady) výjde na cca 17.000Kč. Posunutí čelistí je zdarma, jelikož tento úkon již proplácí pojišťovna.

7. Brada vs Ortodoncie (potvrzení kvality odborných lékařů)

Druhý den po návratu z pražské ortognátní poradny jsem se rozhodla vydat k mému ortodontistovi. Musela jsem vědět co jsou zač lidé v ortognátní poradně.

Po příchodu do čekárny jsem si ani nestačila sednout a vyšla sestřička. Samozřejmě si tak vždy kontroluje jestli nepřišel někdo nový. Tak se tak na mne podívala s otázkou co potřebuji. Už mne zná, tak jsem nijak nemusela něco dlouze vysvětlovat a jen jsem jí řekla že se potřebuji pana doktora jen na něco zeptat. Jeji odpovědí byla věta..tak pojďte dál. Většinou tam jsou jen lékař a sestřička, ale dnes byla vyjímka. U oken byly opřené nějaké mladé stážistky. Pozdravila jsem pana doktora a ptal se co potřebuji?

Začala jsem se tedy ptát jestli adresa kam mne poslal (Kateřinská ulice) je ta správná? Potvrdil mi že ano a dokonce mi ukázal i fotografii budovy. Hned mu došlo co asi tak budu chtít a seznámil mne že zrovna se stážistkami probírají ortognátní chirurgii. Že to je docela náhoda. Ale pokračovala jsem. Otázka zda lékaři v oné ortognátní poradně jsou opravdu odbornými lékaři? Tak nějak se na mne zajímavě podíval a jen potvrdil že to jsou opravdu odborní lékaři svého oboru. Tak jsem mu nakonec řekla jak to vše probíhalo.

Načež se začal velmi smát. Dozvěděla jsem se že v té samé ordinaci kde jsem byla působil několik let a že ví co mám na mysli. Že ten dotyčný bezdomovec bude určitě nějaký jeho lékařský kolega a ti ostatní budou také ti co si myslí. Přímo je i jmenoval. A stále se smíchem podotkl že ten bezdomovec takhle opravdu ordinuje a že vypadá opravdu tak jak vypadá. Ale nesmál se jen on ale i stážistky jenž stále stáli u okna.

Samozřejmě je smích a smích. Zde tento smích byl opravdu smíchem a nikoli se někomu vysmívat. Když se už konečně pan doktor ortodontista přestal smát, tak mne s vážnou rozhodností ujišťoval že to jsou nejlepší lékaři v naší malé zemičce a ať jim dám ještě šanci. Že výsledky jenž dostali prochází následně ještě dalších šest odborných lékařů, kteří rozhodují o následujících krocích.

Mou poslední otázkou bylo jestli ví co to znamená úplná ztráta důvěry v lékaře? A věděl co to znamená.

A to byl důvod proč mne poslal právě k nim a nikoliv k někomu jinému. Osobně je zná a zároveň spolu spolupracovali jako lékaři. Důvěřuje jim.

8. Brada vs Ortodoncie (pochyby a nevyšetření)

Byla jsem stále ještě objednaná na ortodoncii u nějaké „dr. xxxxx“ (malé dr. napsáno na kartičce) na Únor příštího roku, do té samé ortodontistické haly (ordinace) a tak jsem zatím musela vyčkat. Po první zkušenosti jsem potřebovala vědět kdo je „dr.xxxxx“, která se mnou zabývala. Obrátila jsem se na „Lékařská komora“, „Česká stomatologické komora“ a ani u „Česká ortodontistická společnost“ jsem nic nezjistila. Jako by ta osoba neexistovala. Nenalezla jsem nikde ani adresu oprdinace „dr.xxxxx) či pracovní veřejný telefon. Hledala jsem tedy význam zkratky „dr.“. To bylo celkem zajímavé. Jde totiž pouze o hovorové označení doktora. Tak jako když oslovujete svého lékaře … pane doktore. Tedy „dr.“ není žádný lékařský titul který by označoval skutečného lékaře. Hledala jsem tedy ještě další možnost jíž je „Dr.“. I toto bylo velmi zajímavé. Zde je situace již zcela jiná. Titul „Dr.“ již sice označuje lékaře, ale bez uvedení oboru. Také toto označení již několik let není platné, přesto tito lékaři mají možnost si jej na vysoké škole změnit do dnešní nové podoby. Ale abych se nespletla v pojmech, tak zde dávám odkaz na stránku jenž toto přímo popisuje.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Akademick%C3%BD_titul

Začala jsem mít pochybnosti, ale nakonec jsem si řekla že třeba jen možná zbytečně zmatkuji. A tak jsem přestala nad tím přemýšlet a čekala na onen den na který jsem byla objednaná.

Po několika měsíčním čekání jsem se tedy konečně vlakem vydala na ortodoncii do daleké Prahy. Tentokrát jsem již byla objednaná na konkrétní čas a tak jsem nemusela čekat tři hodiny.. hi hi, což jsem byla ráda. Asi tak po pěti minutách od objednaného času vyšla paní „dr.xxxxx“ s velmi příjemným úsměvem i hlasem se slovy pojďte dál pí. xxx-ú. Na nic jsem nečekala a vešla do té velké haly (takzvané ordinace) a nechala se vést jejími kroky na druhou stranu místnosti kde již nikdo v blízkosti nebyl, kvůli soukromí. Ale vzpomněla jsem si ještě toto ráno na titul „dr.“. Potřebovala jsem vědět kým opravdu je, když nikde jako lékařka není vedena. Jen přeci mi nechce léčit rýmu. Zeptala jsem se jí tedy kým je? Žádná komora ji nezná. Nemá žádnou svou ordinaci ani adresu kde by ji mohla mít, nemá žádné své pracovní telefonní číslo kdyby bylo zapotřebí se s ní jako lékařkou o čemkoliv poradit či objednat …atd.

Její odpovědí bylo že je lékařka, namítala jsem že jako lékařka jako taková nikde není vedena a tak vlastně jako lékařka neexistuje. Další její postupné odpovědi že je dentistka a následně ortodontistka také neuspěla. Až nakonec přiznala že zde provádí atestaci (Atestace lékaře znamená získání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře v určitém směru). Jde tedy o studenta který ukončil lékařsko fakultu s“ velkým Dr.“ jako lékař, ale ještě bez zaměření. Následně se dalším studiem zaměřuje na konkrétní obor v lékařství a pro dokončení je zapotřebí i praxe tzv. atestace. Do té doby je stále student který se učí. Až teprve po dokončení i atestace se stane konkrétním lékařem v konkrétním oboru. Na kartičce tedy měla špatně napsané „dr. místo Dr.“ Pro mne toto tedy znamená že mne ještě lékařská studentka chtěla vyšetřit a následně u ní podstoupit první důležitý krok pře operací čelistí. Nemohla jsem dopustit aby mne ošetřovala taková to studentka. Toto má dělat odborný lékař. Jen přeci nejde o zlomený nehet. Slušně jsem jí odmítla a domluvila se s ní, že pokavaď si to rozmyslím tak se na ní mohu kdykoliv obrátit. Nakonec jsme se rozloučili a i přesto že tato návštěva dopadla tak jak dopadla, tak stále byla velmi příjemná. Za to má u mne jako člověk velké Plus.

Příští den jsem se obrátila na mého ortodontistu u nás ve městě a vyzpovídala se s tím co se stalo. Pan ortodontista u nás je opravdu lékař na svém místě. A sám se divil že mne neposlali tam kam mi dal doporučení aby mne odeslali. Měli mne totiž odeslat k protetikovi. Vytiskl mi tedy kopii zprávy k odeslání k protetikovi a poradil mi ať mi dají přímo telefonní číslo. Nedbala jsem a ještě během hodiny jsem se objednávala u protetika. Jen čekání bylo na několik měsíců. Ale to se nedalo již nic dělat.

9. Brada vs Ortodoncie (Protetik)

Je konečně červen a já se musela vydat na dlouhou cestu vlakem do Prahy. Čekala mne návštěva protetika, jenž je jen o jedno patro výše od ortodoncie kde jsem odmítla vyšetřeni u „Dr.xxxxx“. Přijela jsem o půl hodinky dříve a tak jsem se jen na chodbě posadila a krátila si dobu hraním her na telefonu. Sestřička vyšla po pěti minutách a tak jsem jí jen řekla že jsem objednaná až za půl hodiny.

Usmála se a příjemným hlasem jen řekla že to nevadí ať jdu dál. Už mne nepřekvapilo že jsem vstoupila opět do velké haly (ordinace). Udivilo mne že zde čekal na proti mne lékař a vedle u dveří měla sestřička svůj stůl. Až teprve v dálce bylo někoho slyšet. Pan doktor už věděl kdo jsem a tak mne oslovil mým příjmením a vyzval mne ať si sednu na křeslo. Tak jako když přijdete ke své zubařce.. hi hi. Začal si pročítat mou zprávu od mého ortodontisti a zároveň i prohlížet rentgenové snímky a fotografie vnitřní dutiny ústní. Neměla jsem již přímo otisky a tak prohlédl skus čelistí a zubů. Po chvilce prohlížení mi již řekl takové ty konkrétní jeho zjištění. Jaké vidí problémy, jaký by to ale správně jinak mělo být a jak toto celé řešit. Nebylo to takové že by šlo takříkajíc o rychlovku. Viděla jsem že se opravdu zajímá. Začal se ptát na spoustu dalších věcí a byl překvapen co se dozvěděl.

Celá budova byla propojená počítači a tak se pan doktor protetik mohl podívat do mé založené zdravotní karty jenž byla založena v době mé návštěvy ortognátní poradny. Při pohledu na tuto dokumentaci se začal tvářit všelijak a zavolal si sestřičku která mi otevřela dveře do ordinace. Zeptal se jí jestli neví co to je, že to vidí poprvé. Sestřička se začala divit a jen řekla že to musí být předtištěné, nic co by bylo psáno rukou. Nemohl nalézt ani některé vyšetření jenž mi měli u ortognátní poradny provést a také neprovedli ani předoperační plán, který je podmínkou pro započetí tohoto celého procesu. Také jsem se dozvěděla že při vyšetření u ortognátní poradny musí být přítomen ortodontista, chirurg a protetik. A nezdá se že by tam byli všichni tři najednou i přesto že jsou zaznamenání dva lékaři a za ortodontistu zastupovala „Dr.xxxxx“. Vysvětlil mi jaký by podle něho měl být předoperační plán, který na ortognátní poradně neprovedli.

Jako první se musejí všechny zuby srovnat do správné polohy. Tedy rovnátka jenž mohou být upevněna i 1 až 2 roky.

Jako druhé se mají udělat můstky které doplní chrup pro pevnější upevnění chrupu k operaci. Dle protetika budu opotřebovat dva můstky. Každý můstek si ale musím zaplatit ze svého. Cena jednoho můstku je 2500,-Kč Tedy před operací ještě 5000Kč

Jako další třetí krok je objednání se v poradně pro léčbu onemocnění čelistního kloubu a objednat se na operaci.

Za čtvrté po operaci mi mají stáhnout čelist gumičkami.

Při příští návštěvě u ortognání poradny mají vše provést znova a říci vše tak jak má být. Jsem zvědavá jak to dopadne.

10. Vyšetření zrušeno

Nové vyšetření v ortognátní poradně do níž jsem byla opět objednaná se dostala do situace kdy se v Praze začala šířit nákaza Coronaviru-19. Situace byla již tak vážná že jsem musela zrušit mou návštěvu v Praze.

Jak vše dopadne není jisté. Nejde jen o Coronavirus-19 ale i o peníze za povinná rovnátka

11. Konec bez konce

Jak to všechno dopadlo? Nyní je rok 2021 a stále společnost bojuje s virem Covid-19. Nikdo neví kdy a kde se nakazí. Mnoho lidí tímto již prošlo, jiní se již nikdy nevrátí a další jsou laxní vůči celé virové situaci. Zatím se mi dařilo vioru vyhnout. A nesmím se jím nakazit. Hlavním důvodem jsou operace. Minulý měsíc jsem podstoupila operaci hlasivek. Kde jsem dokládala antigenní testy za několik měsíců a také PCR test aby mne nakonec neodmítli vzít na operaci. Ještě mne čeká v tomto roce i operace změna pohlaví (SRS), a nesmím se nakazit. Proto úprava brady, posunutí čelistí ale i rovnátka nejsou pro mne zcela hlavní prioritou. A tak toto nechám někdy do budoucnosti. Možná do budoucnosti bez konce.

. . .