Tak
už nám pomaloučku končí srpen...počasí už zřejmě nebude na nějaké
opalování či koupání venku, takže už budeme více zalezlé v bytech a bude
nějaký prostor na psaní.
Máme
s Luckou několik zajímavých témat, ale dnes bych ráda zveřejnila dva
starší články, protože se vyrojilo několik dotazů na tamto či ono, v
souvislostí s konverzními operacemi.
A
zítra či do pátku přidám ještě jeden článek, který trochu doplní tento
dnešní a kde se ještě zmíním o tom, co bychom si měly vzít s
sebou...tedy kromě skvělé nálady.
SRS - pocity - postřehy a jak to vlastně je
10. března 2018 v 16:42 |
SRS
není žádná řezničina…po mé zkušenosti se tomu názoru mohu jen pousmát.
Jestli to tak nějak vnímají jiné, tak to je mi vás líto.
Já
vnímám SRS jako pohodovou a dobře provedenou operaci, na kterou jsem se
nesmírně těšila, kterou jsem chtěla za každou cenu a nezabývala se
zbytečnými myšlenkami o tom, zdali jít či nejít.
Těšila jsem se na svůj životní den a byla jsem v obrovské psychické pohodě…co více si přát pro začátek.
1.den
Operace
trvala 2 hodiny 10 minut čistého času a po dvou hodinách na pooperačním
pokoji mě převezly sestry na pokoj. Cítila jsem se velice dobře,
usmívala se...bolest veškerá žádná...a večer jsem se pustila sama na
výlet...tedy šla jsem na WC dlouhou chodbou. To jsem trošku přecenila
své síly a na WC se mi zatočila hlava, takže jsem zavolala sestřičku a
ta mě odvezla na pokoj zpět.
(Ponaučení - pár hodin po operaci není radno se moc samostatně pohybovat.)
2. den
Konečně
jsem začala věřit tomu že se operace povedla, že už jsem přišla o
mužské genitálie a mám svou vytouženou neovagínu. Cítila jsem se ještě
lépe než v den operace, byla jsem se sama osprchovat a byla jsem schopna
se o sebe v těch základních věcech postarat. Co bylo do jisté míry
obtěžující, tak to byl sáček od močového katetru a také 3 dreny
(lahvičky) které jsem musela všude sebou "tahat".
Hadičky
od drénů a také fantom…to všechno bylo přišito ke kůži v tříslech a na
prdelce a tady je třeba říci, že asi od třetího či čtvrtého dne to
začalo být nepříjemné a musela jsem hledat polohu, aby to neštípalo.
Také při chůzi či při stolici to nebyla příjemná záležitost, ale muselo
se to vydržet.
3. den - 7. den
Nálada
pořád lepší, sestřičky mi nosily krytí a vše ostatní co jsem
potřebovala (někdy jsem si pro vše chodila sama) a já se sama starala o
pipinku, o hygienu a tak.
Dreny byly nepříjemné a já už se těšila až mi je vytáhnou.
8.den
Druhá
operace (jen krátká), kdy se vytáhly dreny, vyměnil fantom a případně
provedly malé korekce na pipince. Pak opět 2 hodiny na pooperačním
pokoji a pak mě převezly sestry na můj pokoj č.8
Vzhledem
k podstatně kratší narkóze než u první operace, jsem byla už v pohodě
na pooperačním a měla jsem radost, že už jsem se zbavila drénů…opravdu
značná úleva.
9.den - 10.den
Nic
zajímavého…těšila jsem se na snídani, pak na oběd, pak na
večeři…mezitím jsem se koukala na filmy, poslouchala hudbu nebo spala.
Cítila jsem se skvěle a těšila se na to, až můj pobyt v nemocnici
skončí.
11.den
Vytažení
fantomu a po 20 minutách mi pak sestra vytáhla močový katetr. Od této
chvíle už ze mě nic neviselo, pohyb byl bez jakéhokoli omezení…prostě
paráda. Asi za dvě hoďky jsem se vyčůrala poprvé jako žena a vše bylo v
pořádku. To čurání je ale zážitek…jde to na všechny světové strany, je
třeba se na to připravit.
12.den
Propuštění
domů. Od sestřiček jsem dostala, několik kousků krytí, trochu
dezinfekce, několik prášků proti bolesti a zbytek mesocainu v tubě na
dilataci doma.
Domů mě odvezla sanitka…stihla
jsem v nemocnici ale ještě i oběd, a snědla jsem nejen svou porci, ale i
půlku porce mé "spolubydlící", která měla po operaci žlučníku a jíst
nechtěla. Takže jsem se hezky nacpala.
SRS v Ostravě?..v Motole?..a z hlavy se nám kouří...
12. dubna 2018 v 12:55 |
Za
prvé bych se ještě vrátila k určitému srovnání konverzí v Motole a
Ostravě a podmínek s tím souvisejících....za druhé bych také chtěla
napsat něco málo o tom, jaké to je ty první týdny po návratu z
nemocnice...o tom se tady moc nepsalo, jestli vůbec někdy.
Jak
již jsem psala, můj pobyt v nemocnici byl velmi pohodový a po
propuštění jsem si byla schopna zajít do obchodu nakoupit, uvařit si a
postarat se o sebe i v jiných ohledech. Brzy jsem se však unavila,
tělíčko mi dalo najevo, že potřebuje odpočinek. To, že v nemocnici vše
probíhalo nadmíru dobře, neznamená, že za týden ani nebudu vědět o tom,
že jsem na nějaké operaci byla a budu schopna kácet stromy. Tak to
opravdu není....přeci jen je SRS větším zásahem do organismu a následné
hojení chce svůj čas.
Ty dva až čtyři týdny po
propuštění opravdu nejsou na žádné velké běhání...rekonvalescence je
velmi žádoucí a řekla bych, že nutná. Doma si můžeme, jsme li unaveny,
kdykoli lehnout....máme v blízkosti WC, sprchu...takže dbát na hygienu
nám nedělá problémy a také můžeme, kdykoli se nám to hodí, v klidu
dilatovat.
Chce li některá 3 týdny po SRS jít
do práce...je to její věc a její rozhodnutí, ale aby mi došlo, že to
není rozumné a mohou nastat určité komplikace (tak či onak nějaké
budou), na to nemusím být vystudovaná psychoanalytička či něco
podobného, na to stačí zdravý selský rozum a průměrná inteligence.
No...třeba
se dočkáme toho, že brzy některá napíše, že ji po 7 dnech po SRS v
Motole dopoledne propustili a za pár hodin už šla na odpolední směnu do
supermarketu.
Jistě že jsme každá trochu jiná a
naše tělíčka reagují jinak, v závislosti na mnoha okolnostech, ale
přeci jen nejsme stroje a neměly bychom být hrdinky a vrhat se do
nějakých extrémů.
Řekla bych, že ty 2 až 3 měsíce klidu po
operaci jsou pro naše tělíčko velice rozumná doba a pokud některá
pracuje fyzicky, pak i o něco déle.
První týden
po propuštění jsem většinu času strávila v posteli či na pohodlné židli
u PC. Poprvé jsem dilatovala až doma, v klidu....použila jsem
lubrikační gel "Ty a Já" s tea tree výtažkem a trošičku mesocain gelu,
který slouží jako lokální anestetikum (20g tuba mi vydržela asi 5 týdnů)
a je na lékařský předpis...tuba 20g stojí asi 100kč. ....(Je zajímavé,
že Lucka nedostala po propuštění na mesocain gel recept, takže
dilatovala jen za použití běžně dostupného lubrikantu "Ty a Já").
Pipinka
ten první týden moc vábně nevoněla...krev sice na krytí (případně
tenkých vložkách) nebyla žádná, ale všechno se vevnitř hojí a proto jsem
asi 3x denně krytí vyměňovala. I doma jsem nosila síťované kalhotky,
kterých jsem dostala pár kousků od sestřičky při propuštění. Po týdnu
jsem začala na noc zasouvat (co druhý den) do pipinky vaginální tablety
Intimo Help, které mají podporovat obnovení přirozené mikroflóry,
udržovat potřebné pH a omezovat množení nežádoucích baktérií. To mi
poradila Lucka....mluvila s gynekologem Turčanem i doktorem Vřeským a
oba ji to schválili a říkali, že je to dobrý nápad.
Asi od 10 dne už nebylo po zápachu ani památky, krytí už nebylo zapotřebí a pipinka už příjemně voněla. Takže spokojenost.
Jen
to čůrání pořád není ono...nejde to jedním směrem, ale jde to směry
různými, až někam na prdelku, takže ta hygiena je pak potřebná.
Byly
dny, kdy jsem si ani neuvědomovala, že jsem dole po operaci a o pipince
jsem ani nevěděla, ale byly i dny, kdy mě pobolívala a trochu mě v ní
občas poškubávalo. Také se mi několikrát stalo, že jsem měla pocit, jako
by mě svědil pindík nebo kuličky, lehtalo mě to vevnitř....poškrábat se
nejde a nic moc se s tím nedá dělat.
Sezení ty první týdny není žádná pohoda, je třeba si najít nějaké pozice, kdy to bude přijatelné a nepoškodíme si stehy.
A ještě jednou.....Ostrava (Fifejdy) vs Praha (Motol)
My,
které to už máme za sebou a podstoupily jsme operaci v jednom z těchto
zařízení, už žádné informace nepotřebujeme....čas nevrátíme a znovu se
rozhodnout nemůžeme, ovšem jsou tady i holky které SRS mají před sebou a
relevantní informace v tomto směru by se jim při rozhodování náramně
hodily.
Některé co bydlí kolem Prahy, zvolí Motol....některé
co bydlí v Ostravě a v okolí zvolí Fifejdy a ty první i ty druhé si
říkají:"Nějak to dopadne...snad se operace povede".
No a pak jsou ty, jenž se snaží získat co nejvíce dostupných informací a pak se teprve rozhodnou, kde na SRS půjdou.
Já
i Lucka jsme byly v Ostravě a obě jsme dopadly velice dobře. Zatím jsme
bohužel (víceméně) jen dvě, které měly tak pohodovou SRS a které tak
Ostravu a MUDr.Vřeského chválí...chtělo by to ještě tak dvě holky s
dobrými zkušenostmi, aby to mělo ještě větší váhu, ale každopádně si
dnes říkám:"Chválabohu, že jsem nebyla v Motole".
A na otázku "proč?", je jednoduchá odpověď.
Protože
ať se s Luckou podíváme vlevo či vpravo...všude čteme a slyšíme o
různých komplikacích, ať již přímo v nemocnici, či pak v následujících
týdnech. A těch holek je dost a my víme o koho jde....necucáme si to z
prstu. No a když k tomu připočtu ještě rozdílné podmínky v prvních
pooperačních dnech, které vyznívají jasně ve prospěch Ostravy...tak není
obtížné pochopit, proč jsem ráda, že jsem nebyla v Motole.
Já
to celé nevnímám jako boj Ostravy proti Praze...pokud bych nabyla
přesvědčení, že docent Jarolím (a spol.) v motolské nemocnici je větší
zárukou úspěchu a pooperační léčba je tam pohodovější, pak bych moc
neváhala a nechala se operovat v Praze, i když nemocnici Fifejdy mám
vlastně za humny.
Prozatím reference jasně vyznívají pro
MUDr.Vřeského a MUDr.Netočného v Ostravě...a nakonec...může mi někdo
vysvětlit, proč docent Jarolím u konzultace kouká na prsa a ne na naše
pohlavní orgány, které bude operovat?
A ještě něco od Lucky
Chtěla
bych reagovat na některé nepravdy či bludy a smyšlenky o SRS, které
často šíří právě ty, které samy SRS nemají, netvrdím že SRS je operace
se stoprocentním výsledkem, na druhou stranu jsou jedna či dvě
nespokojené, které píší pod mnoha různými jmény a potom to vypadá, kolik
že vlastně těch nepovedených operací je.
Ale za ta léta už
mohu říci že těch spokojených je převážná většina, ne li více a tvrzení
některých, že ty nespokojené se jen bojí o tom mluvit, nebo píší o své
spokojenosti nepravdu, prostě nemohu brát vážně, je to totiž tvrzení
které je neprokazatelné a nezjistitelné, není důvod proč by se kdokoli
bál mluvit o tom že se operace nepovedla a ze svojí vlastní zkušenosti
rozhodně nemám jediný důvod nevěřit těm které trdí, že jsou spokojené a
že se u nich operace povedla a mají vše plně funkční.
Pár osob
a většina bez vlastní osobní zkušenosti, veřejně šíří, že žena s
neovaginou má nefunkční orgán, není schopna sexu, a že ten původní orgán
přetvořený v neovaginu už je vlastně k ničemu a pouze zmrzačený a bez
citu. Nevím kde na tomhle byly, ale bez citu určitě není, bez problémů
čůrá, rozměrově je taky zcela ok i podle cis měřítek a tvrzení že je
potřeba třít cosi malého aby se dosáhlo něčeho co ani orgasmus
nepřipomíná, no nevím, ale tohle zcela vyvrací mé pravidelné noční
orgasmy, které mě vždy vzbudí a ani didlem či vibrátorem není problém s
orgasmem. Takže z těchto hledisek to opravdu funkční je a zrovna tak
plnohodnotně jako orgán přirozený, vlastně vás až překvapí jak dobře vše
funguje a dokonce i poševní svaly které by tam být neměly, tam jsou.
Ona se ta těla v základu opravdu tolik neliší.
Ano, děti mít opravdu nemůžeme, ale s tímto vědomím snad všechny do přeměny už jdeme.
A
pokud má opravdu některá TG žena potřebu zplodit potomka, což sice
nechápu ale nemusím chápat vše, tak ať po chemické či chirurgické
kastraci, nebo po samotné SRS, je stejně jediná možnost si před přeměnou
nechat zamrazit sperma, pokud tedy chcete plodit. Ale to je snad jasné i
těm trollům.
Jasně, neovagina není dokonalý cis orgán, ale nefunkční, to tedy rozhodně není a zmrzačeně taky nevypadá.
Je
ale třeba počítat s tím, že ať už jste měly operaci zcela pohodovou,
nebo pohodová nebyla, pořád je to náročná operace a velký zásah do těla a
hojení prostě trvá hlouho, a ještě po měsících se vám může stát, že vám
něco připomene, že ještě ne, ještě to zcela zhojeno není. Tohle chce
vážně čas.
Samozřejmě tvrzení, že ani gynekolog nic nepozná,
je celkem přehnané a srovnatelné s tvrzením že ani kadeřnice nepozná že
máte paruku, i když třeba vypadá velmi dobře a přirozeně. Na druhou
stranu to normální muž poznat nemusí a u mě nepoznal, spíš ho to ani
nenapadne a pokud ano, můžete přijít s vysvětlením, Ano měla jsem dost
náročnou operaci kvůli zdravotním problémům.
Háta Erison | 31. srpna 2019 v 11:06 | 
2 a 1/4 hoďky? To se dá i přežít.
Jarolíma a jeho průzkum poprsí raději nechávám bez komentáře.