LEGENDA FIFEJDSKÁ

Když Jsem se dozvěděla svůj termín operace, tak mi spadlo srdce až k patám. Měla jsem problémy to rozdýchat. Probíhaly mnou pocity snad všeho druhu. Vzhledem k tomu že jsem ale řešila spoustu jiných věci a běžných problémů, tak toto nadšení ze mne jako by vyprchalo. Několik dní před operací mi teprve došlo, jak ten čas rychle letí a že je čas si vše vyřizovat. Předoperační vyšetření, co si sebou vzít do nemocnice, koupit si jízdenku dopředu, jízdní řád, podívat se kde vlastně je nemocnice ve městě. Objednat se u doktorů na vyšetření je také někdy oříšek. Zrovna řeknou datum návštěvy lékaře, když vám to nevyhovuje. Ale tak co se dá dělat, musela jsem to nějak stihnout.

Na několika blozích, jsem se dočetla seznamy věcí, které bych si sebou měla vzít. Pro tolik věcí tak velký kufr zase nemám. Protože jsem ale občas vyjela do zahraničí, tak jsem to vzala podle toho. Nějaké ty hygienické potřeby (šampón, mýdlo, pastu s kartáčkem, kapesníčky, a nějaké drobnosti), dámské vložky na zpáteční cestu, ručník, malování se zrcátkem, nabíječku telefonu, jeden a půl metru USB kabelu k telefonu, power banku. Nákup mobilních dat jsem nechala ne den odjezdu. Jistota je jistota. Jedno náhradní oblečení (podle počasí). Je sice kalendářní podzim ale nevěděla jsem, jak to bude s počasím v prosinci. Tak jsem nakonec řešila spíše bundy. Dle předoperačních informací jsem měla v nemocnici zůstat 10 až 14 dni. Balení kufru, které mne běžně nebaví, jsem nakonec přežila.

Ač se to třeba bude zdát divné, tak jsem hlavně zjišťovala, jak to bude s WiFi v nemocnici. Bohužel se mi na jejich webových stránkách nepodařilo nic zjistit. Jediné co jsem zjistila bylo že v nemocnici probíhá rekonstrukce 2021 a 2022. Zrovna se to týká chirurgického oddělení, kam se teprve před dvěma týdny toto oddělení přestěhovalo z jiných prostor. Za několik dní měla začít druhá fáze rekonstrukce další části budovy.

Odjezd

Nemocnice (mapy.cz – panorama) kam jsem měla jet na operaci je v Ostravě MNOF. Poměrně daleko ode mne. Můj den odjezdu započal o půlnoci, kdy jsem musela vstát, abych vše stihla. Jen přeci nebydlím v Ostravě. Auto nemám a vlaky si jezdí, jak chtějí. Někdy jedou včas a jindy i o půl hodiny později. Počítala jsem každou minutu při přestupech jednotlivých spojů. Jízda vlakem byla dlouhá i na můj vkus. K nemocnici jsem se dostala až v půl jedenácté dopoledne.

Když jsem se na mapách mapy.cz dívala, jak to tam vlastně vypadá, tak jsem si nebyla jistá, jestli jsem se třeba nespletla v adrese.

Vypadalo to tam jako neudržované budovy okrajové části města. Nevěděla jsem, jestli jsem v areálu nemocnice či nikoliv. Ale musím pochválit blízkost vlakového nádraží u nemocnice, to jsem nečekala. Pohodlné jak při příjezdu, tak i při odjezdu domů.

Podle instrukcí mou první návštěvou mala být ordinace anestezie. Tak s tím jsem měla potíže. Kde vlastně vůbec je. V lékařské zprávě totiž nebylo konkrétně napsáno, kde se v areálu nachází. Dokonce jsem to nenašla ani na mapě areálu. Až teprve na internetu jsem našla článek popisující některé části nemocnice. Tak jsem se konečně dozvěděla, že jde o budovu s písmenem „V“. Chvilku jsem se drbala na hlavě, jestli tomu mohu věřit či nikoliv. Ale podařilo se mi najít budovu „V“ na mapě areálu. Je to rovnou budova při cestě z nádraží, vedle lékárny. Kdyby mi někdo řekl, že se v ní nachází ordinace anestezie, tak bych měla pochybnosti.

Anesteziologie

Budova od hlavní silnice není nijak popsána, a spíše se zdálo, že z ní jsou vytrhané nějaké cedulky. Vedle ní je takový dřevěný přístřešek, spíše průchod za budovu. Našla jsem tam dveře do budovy, které jsou špinavé, staře vypadající. Jako by v budově probíhala stavba.  Venku za budovou je parkoviště a také vstup do lékárny. Ale vstup do budovy s ordinací anesteziologie jsem nenašla. Až teprve když jsem se otočila zpět, tak na boku schodů jsem našla ceduli s ordinací anesteziologie.

 Nakonec ty staré dveře jsou hlavní vchod do budovy. Ať nikdo nečeká, že vnitřní prostory jsou moderně vypadající. Ordinace je schovaná až na konci těch malých čekáren.

V čekárně nebyl nikdo, a sestřička mne rovnou pozvala dál. Samozřejmě všechna vyšetření jsem musela předat a i jiné věci chtěli vědět. Byla jsem na ně připravená. Pan doktor se mne ptal na zdravotní stav, případné již prodělané operace. Ale jeho dialekt mi chvilkami dělal potíže. Přesto jsme se domluvili. Sestřička mi vrátila vše co již nebylo pro ně důležité a poslala mne na příjem chirurgie. Samozřejmě mi musela poradit kde to je.   Čekala jsem propiskou na kus papíru nakreslenou cestu. Překvapila mne. Z budovy „V“ jsem na příjem chirurgie šla minutu, jestli vůbec. Hned rovně za nosem.

Příjem a oddělení chirurgie

Prosklené dveře u vstupní brány již na mne jen čekaly. Uvnitř pár schodů a následně dlouhá chodba, jako týden před výplatou. A někde uprostřed je po pravé straně za okýnkem paní provádějící příjem pacientů k hospitalizaci.

Chvilka čekání, dalších asi deset minut papírování. A následně krátké čekání na lékaře, jehož ordinace je vedle okénka příjmu. Probíhalo vstupní pohovorové lékařské přijetí. Kdy jsem si pšikla, jestli jsem měla chřipku, angínu a další otázky. Když už bylo vše zodpovězeno a sepsáno, tak jsem dostala instrukce, kam mám vlastně jít. Dozadu po chodbě, pak doprava, pak výtahem nahoru a tam opět doprava. Tam se hlásit u nějaké sestry na chirurgickém oddělení.

Když jsem přišla konečně skrze hlavní dveře na chodbu úrazové chirurgie, tak si mne vzala sebou taková mladá sestřička a převzala si ode mne doklady z příjmu v přízemí. Zřejmě již o mém příchodu věděla. Nevedla mne ani daleko. Druhý pokoj od dveří byl pár metrů od hlavních vstupních dveří. Pokoj byl zcela prázdný a tak jsem si mohla vybrat postel. Druhým krokem ubytování spočívalo ve výběru věcí, které jsem si chtěla nechat u sebe na pokoji. Zbytek se musel uložit do šatny, která je umístěna ve sklepě budovy.  Výtahem jsem se vrátila do přízemí ke vchodu a po schodech do sklepa, kde se nachází šatna. Tam se lze převléci již do nemocničního oblečení, předat věci, zapsat vše co se předává. Spočítat všechny peníze, zapsat uložené doklady ..atd. A nakonec tuto cestu v nemocničním oblečení zpět na chirurgii do pokoje.

Návštěvy pacient Na pokoji jsem si rozbalila věci a uložila do skříňky. Nad postelí jsou elektrické zásuvky, což je prima. Nemusí se tak sebou tahat prodlužovací kabel  … hi hi. Začala jsem hned na to hledat signál WiFi. Bohužel, krom několik velmi slabých signálů, jsem nenašla nic, k čemu bych se mohla připojit. Pro pacienty tam WiFi zkrátka není. Ještě že jsem si zaplatila mobilní data. Data, filmy, hudba, čtení ale i nabíječka s metr a půl dlouhým USB kabelem mne zachránily pře dlouhou nesnesitelnou nudou.

První kroky před operací

Asi tak za půl hodinky přišla nějaká sestřička a seznámila mne s činností dne a příštího dne. Mluvila o tom, že proběhne večer „nálev“. Nevěděla jsem, co si mám myslet. Nálev je ve sklenici s okurkami. Co chtějí dělat s okurkami? Tak jsem se podívala na druhou sestřička a té asi ihned došlo, co mi probíhá hlavou. Vyřkla „klystýr“. Večer proběhne klystýr.  Nakonec jsme se zasmály všechny tři.

Netrvalo dlouho a dvě sestřičky bez ostychu mi přišly zkontrolovat oholení. Ale na pár chloupků jsem zapomněla. Dvěma opatrnými tahy, holicím strojkem, bylo však vše vyřešeno. Moc práce se mnou neměly. Doma jsem totiž přemýšlela nad tím jak se oholit. Ale pořezat jsem se nechtěla. Vyřešila jsem to pomocí depilačního krému Veet. Sestřičky mi nakonec řekli, že kdybych se trochu řízla na pokožce, tak by mne chirurg z operačního sálu mohl vrátit zpět na pokoj.

Nebudu to nějak moc rozepisovat. Asi tak v deset večer si mne sestřička odvedla na klystýr. Nalili do mne dva litry nějaké směsi tekutin a pak se čekalo, než jsem se vyprázdnila. V průběhu toho jsem se sestřičkou mluvila o změně. A bylo z jejího tématu slyšet, že to nedělá poprvé a přesně ví co a jak celkově probíhá. Druhý den mne mělo čekat to samé kolem páté ráno.

Ještě večer za mnou přišel p. doktor Vřeský a řekl mi jen krátce základní informace o následujícím dnu operace. S tím že zbytek se dozvím po operaci.

Operace

Asi u jakékoliv operace od půl noci nejíst a ráno maximálně douškem vody zapít jejich medikaci před operací. Ráno když už bylo po klystýru, osprchování se a premedikaci si mne i s postelí sestřičky odvezly do přízemí na operační sál. Jestli jsem něco viděla z operačního sálu, tak to byl rychlý převoz po chodbách a z operačního sálu pouze světla nad operačním stolem. Dostala jsem kanylu a pak už nevím. Vlastně vím. Pak jsem se probudila na svém pokoji. Čekala jsem JIPku, kde bych mohla dospat s lékařským dohledem. V okamžiku probuzení jsem nic necítila. Žádnou bolest, jíž jsem očekávala. Našla jsem jen tři nádobky visící z postele vpravo a jednu další vlevo. Byla jsem překvapená, že se mi leželo velmi dobře. Nikde mne nic netlačilo. Nebolela mne ani hlava z narkózy, kde bych čekala i případné zvracení.

Po krátké době jsem se začala nudit, a tak telefon byl zachráncem. Když tak nad tím přemýšlím, tak ani nevím jak dlouho jsem byla na sále Nějak kolem půl osmé nebo osmé mne vezli na sál. A kolem desáté či jedenácté jsem se probudila. V ten okamžik jsem to ani neřešila.

Co dál?

V průběhu dne, přišel nějaký lékař s tím, že se jmenuje Vladislav Netočný a spolu s p. doktorem Vřeským mne operoval. Poptal se, jak se cítím, jestli mne nic nebolí a tak. A následně odešel. Netušila jsem, že je v Ostravě další plastický chirurg provádějící SRS operace, o němž se p. Vřeský den před operací vůbec nezmínil. Krom kontrol velmi příjemných a ochotných sestřiček, injekcí proti bolestem, antibiotika, výměna krytí (jako bych měla plenky) a dalších věcí se nic neměnilo.  Někde jsem četla, že se zabaluje do obvazů jako mumie. Tohle se mne netýkalo. Ono se vlastně nic nedělo. Jen jsem ležela na posteli a zabývala se telefonem. Ještě že něco takového existuje.

První krůčky

Operace proběhla 23tího a 25tého mne sestřičky vyzvaly k prvním samostatným krůčkům. Samozřejmě jsem měla pochybnosti a obavy. Nakonec jsem to ale zvládla s jejich pomocí. Udělala jsem deset kroků a hned do postele. K překvapení při chůzi mne to bolelo a neudržela jsem rovnováhu. Musela jsem se opírat  Nedalo se nic jiného čekat. Všechno bylo po operaci stále napuchlé a fantom ve mně také dělal své. Další den jsem to zkusila znovu a další den znovu, hlavně na toaletu. Někde jsem četla, že se při hospitalizaci, po operaci, chodí dilatovat. Nějak mne to minulo. Nikdo to po mě nevyžadoval.

Po dvou dnech jsem se mohla jít poprvé osprchovat. Pouze čistou vodou. Žádné mýdlo ani šampón.

Asi po čtyřech dnech od operace za mnou přišli sestřičky s tím že mne převezou na jiný pokoj. Nebyla jsem proti. K překvapení v novém pokoji byla televize. Prý by i je na tak dlouhou dobu hospitalizace trefilo bez televize.  Hi hi. Už jsem se tolik nenudila. Stále sama na pokoji a tak jsem se mohla dívat na to, co se mi líbí.

Tato část chirurgického oddělení byla po rekonstrukci zprovozněna a tak ne ve všech pokojích je televize. Ta samá situace je i s WiFi. V prvním pokoji ve sprše chvilkami tekla horká voda a pak vlažná. V druhém pokoji nejsou odvzdušněná kamna a tak to v nich hlasitě bouchalo. Sprchy mají v prostoru sprchování vysoký odtok vody. A tak místo toho aby voda stékala do kanálku, tak tekla pomalu po celé koupelně.

 Světla na stropě byla tak blbě rozmístěná a zapojená, že nešlo nad postelemi je jednotlivě vypnout nebo zapnout. Ačkoliv tam jsou nová plastová okna, tak bylo cítit, jak trochu protahuje studený vzduch. Rekonstrukce provedená levou a rychlou rukou. Na chodbě jsem viděla na jedné straně 12 pokojů a na druhé straně místnosti pro sestry a doktory, sklad a další jenž jsou zapotřebí pro oddělení.

Podruhé v narkóze

Po pěti dnech od operace, jsem se dozvěděla, že 29tého proběhne druhá operace. Při které má dojít k výměně prvního velkého fantomu za druhý, menší a pooperační korekci. V tom okamžiku jsem už věděla, proč jsem nemusela dilatovat. Teď si tu dilataci vyberu s tím druhým fantomem. Druhý den kolem osmé hodiny si mne sestřičky opět odvezli na sál, kde jsem viděla už krom velkých světel na operačním stolem i masku s rajským plynem. Měla jsem počítat. Určitě jsem to stihla do pěti. A pak už jsem se probudila na pokoji. Hi hi

Po probuzení se dělo vlastně to samé. Nic jsem necítila, pytlík na jedné straně, nové krytí. A v mých rukou zas spočinul mobilní telefon. Sestřičky si mne přišly zkontrolovat. Vlastně ten samý denní režim jako po první operaci. Rozdílem však bylo, že při chůzi jsem již neměla tak velké bolesti.  Fantom byl menší. Dalších šest dní jsem čekala na vytažení menšího fantomu z druhé operace.

Odstranění fantoma

Nevěděla jsem, jestli pojedu opět na operační sál anebo mi fantom vyndají jen tak. Když už nastal ten den, tak přišel p. doktor Vřeský ale i Netočný.  Pan doktor se podíval na situaci a sehnul se ke mně. Najednou mi ukazuje fantoma. Kolik z něho bylo ve mně. Ani jsem netušila, že fantoma ze mě vytáhl. Ale pak ještě sundával zbytky nitek z fantoma a to už trošku bolelo. Ale jen krátce. Samozřejmě následná doporučení od obou lékařů a nějaké ty mé osobní dotazy.  Ale dostala jsem zajímavý tip. Po příjezdu domů, jsem si měla spodek očistit Alpou Francovkou. Hlavně vstupní otvor pochvy.

Stravování

Stravování je asi jako ve většině nemocnicích. Diety a běžné porce. Ale při delší dietě se člověk cítí unavený a hladový.

Je čas se vrátit domů

Celá hospitalizace měla probíhat deset až čtrnáct dní. A také jsem tak byla i nastavena. Proto jsem se rovnou snažila domluvit na konkrétní den propuštění. Což bylo pátého prosince. Nyní jsem vlastně už jen čekala.  Asi dva dny před propuštěním jsem se už mohla osprchovat s tím, že se mohu umýt i mýdlem a umýt si vlasy šampónem. Taky podle toho vypadala moje hlava, po tak dlouhé době od první operace.

Konečně nadešel den před propuštěním a já si nechala od sestřičky z šatny v přízemí přivést mé věci. Jediné co mne čekalo, bylo zabalení si věcí. Abych se tím ráno již nemusela zabývat. Poslední běžné léčebné procedury do večera a pak už jen spánek. Nastala ranní procedura, snídaně, a čekání na propouštěcí lékařskou zprávu.

V půl deváté jsem od sestřičky dostala propouštěcí zprávu a k ní na památku něco proti bolesti a antibiotika.

Bylo devět hodin a nic mne již nedrželo jít na vlak. I přesto že jsem vlastně v posteli odpočívala, tak jsem venku cítila, jak jsem slabá, unavená. Jen přeci nemocniční jídlo není rozmanité.

Měla jsem značné potíže s chůzí, a chodila jsem jako tučňák. Jedna věc je se projít na oddělení chirurgie a druhá po ulici, chodnících, schodech ale i do kopce s kufrem za sebou.

Když už jsem se dostala do vlaku, tak jsem se pokusila sednout, ale dlouho jsem to nevydržela. Ještě že jsem mohla přestupovat a tak si odpočinout.

Při cestě u sexuologa

Vzhledem k tomu, že při cestě vlakem domů mám v Olomouci mého sexuologa, tak jsem využila situace a navštívila jej. Požádala jsem o „Potvrzení ukončení léčby pro změnu pohlaví“. Abych mohla matriční úřadu navštívit co nejdříve. Pan doktor měl ze mě radost a také mi poblahopřál. Jen nečekal můj příjezd a formulář o ukončení léčby změny pohlaví ve své ordinaci zrovna neměl. Musel si pro něj někam zajít. Asi je má jinde uložené.

Pokračovat vlakem domů

Cesta domů vlakem z Olomouce s přestupy byla opět dlouhá. Z Ostravy jsem vlakem vyjela v půl desáté dopoledne a v půl desáté večer jsem se dostala domů.  

Na něco jsem zapoměla

Ve vlaku jsem si vzpomněla na plavecký nafukovací kruh. To je věc, kterou jsem podcenila. Opravdu jsem si jej měla pořídit. Jelikož jsem po cestě vlakem při sezení měla potíže s bolestmi. Doma jsem začala na internetu hledat nějaký ten kruh na sezení. Nafukovací kruh na plavání jsem v tomto zimním období nenašla ani v kamenných obchodech. Na internetu nabízejí nafukovací kruhy na sezení lékárny jako je například Benu, Dr. Max . Od Terezky (otereze.cz) jsem se ale dozvěděla zajímavost a nafukovacích kruzích. Čím těší osoba je, tím se takový nafukovací kruh více splaskne, a tak nemusí mít pro nás žádaný účinek. Sama také hledala pooperační kruh na sezení, a doporučila mi „poporodní kruh Ceba“ od nejbaby.cz, který je vyplněn antialengenními PE kuličkami. Tvar tak zůstává stále stejný. Ale určitě se najdou i jiné, na internetu v e-shopu..

DOMÁCÍ REHABILITACE

Už to je měsíc a sedmí dní, co jsem podstoupila operaci změny pohlaví. A jediné co nyní mohu dělat je odpočívat. Doma bez pomoci někoho druhého, to holky nemají tak jednoduché. Všechno se stále hojí a únava přichází velmi rychle. Bylo mi kdysi řečeno, že po měsíci by se dalo již pracovat u sedavého zaměstnání. V mém případě bych to ještě nezvládla. Dle lékaře by hojení, přirozená modelace a rehabilitace měla trvat pul až jeden rok. 

NOVÁ PŘEKVAPENÍ STÁLE EXISTUJÍ

Chtěla jsem si nechat změnit osobní údaje na matrice. Překvapením je však opětovné ověření u soudního znalce v oboru jazykovědy pro ověření jmen a příjmení. Druhým překvapením bylo ukončení činnosti soudní znalkyně „PhDr. Miloslava Knappová, CSc.“. Na stránkách MVČR jsem zjistila další soudní znalkyni  pí. „Mgr. Jana Valdrová, Ph.D.“ v ČR. Na internetu jsem nalezla email i telefon. Tak jsem se od ní při telefonickém hovoru dozvěděla třetí překvapení. Také bude končit svou činnost soudní znalkyně, dne 31. prosince 2022.