Sexuolog odjinud
Už na začátku dohledávání informací než jsem se dostala k sexuologovi jsem se dočetla o tom že hormony podávané jako injekce by měly být účinější než v tabletách. Netušila jsem však že mi můj sexuolog bude psát injekce automaticky. Pro mne to znamená každý týden si zajít k obvodnímu lékaři aby mi jí sestřička mohla aplikovat.
Když se tím člověk nějak zvlášť nezačne zabývat, tak neví co všechno to může představovat. V mém případě jde o zaměstnavatele jímž se nelíbilo že bych mohla do práce jednou týdně na nějakou dobu chybět. I na mzdě to poté bylo znát. sice jsem se mohla v nynějším zaměstnání domluvit a posunuli mi tak směnu o něco později. Ale i tak to nejde donekonečna. Co z toho vyplývá?
Pro mne to znamena značná změna. Tou změnou je jiný sexuolog. Nic jiného mi nezbylo než jej změnit. Na základě doporučení vícero lidiček jsem se nakonec předevčírem vydala k Mudr. Turčanovi v Olomouci. Je pravda že vzdálenost je opravdu značná. Ale i tak přesto to stojí za to a jsem spokojená. Sexuolog mne rovnou vyzpovídal, zkontroloval všechny možná data jenž jej zajímala a následně mi ještě nechal udělat rozbor krve přímo u něj od sestřičky. Což je docela výhoda, jelikož již nikam nemusím.
Jaký je rozdíl mezi sexuologem „Ivo Procházka“ a „Pavel Turčan“? Opravdu značný.
Ivo Procházka má jméno, je znát že jezdí na různě konference a doplňování informací pro svou lékařskou činnost. Bohužel když jsem mu potřebovala napsat něco emailem, tak jsem nedostala žádno odpověď. Když šlo o volání, tak jsem musela volat pouze já a lékař mi případně nikdy nezavolal. Bez mé osobní návštěvy u něj jsem se nic nedozvěděla. Když jsem chtěla vědět pro mne některé důležité informace, tak jsem se nedozvěděla žádnou kloudnou odpověď. V podstatě jsem jezdila již pouze pro recepty na hormony. Již po několikráté jsem jej neviděla, jelikož byl někde pryč a jen jsem byla u zastupujícího sexuologa, který mne spíše strašil budoucností než aby mne nějak podpořil. Tím však v žádném případě nemám nárok jej jakkoli očerňovat, jelikož toho má také spoustu při své lékařské činnosti a dle všeho je jedním z několika sexuologů o němž jsem se dozvěděla hned vedle známé sexuoložky Hany Fifkové.
Pavel Turčan mne na první pohled a první slova nějak moc neoslovil. Ale následný průběh pohovoru mne v některých částech ohromil. Zajímal se tedy především o informce jenž jsem si sebou přinesla od všech lékařů, jenž mají co do činění s mou tranzicí. Ale samozřejmě i u právních úkonů jak v průběhu tranzice tak i před ní. Kde byl překvapen že jsem si nechala změnit své křestní jméno na neutrální ještě před tím než jsem se dostala k psychologovi „Petr Weiss“. Vypisoval si vše co ho zajímalo a zároveň se i vyptával nejen na soukromý život. opět jsem se u dvou otázek musela červenat… hi hi. Když jsem jej požádala o předepsání hormonů v podobě tablet místo injekcí, tak mi okamžitě vyhověl. Nijak se nevzpíral jako můj předešlý sexuolog „Ivo Procházka“. Také jsem se od něho dozvěděla jak to je s RLT. Který dle něj začíná změnou křestního jména a příjmení. A dle všeho mohu tento rok v létě již požádat komisy o svolení k operaci přeměny pohlaví. Ale zatím jsem odmítla. Nechci nikam pospíchat. Potřebuji aby nejdříve hormony odvedli svou práci a teprve jak bude dle všeho čas požádat komisy o svolení. Nevím jak budu vypadat vzhledově v obličeji. Jestli nebude případně si nechat udělat nová prsa i přesto že mi již rostou. Pan doktor Turčan mne již pouze po ukončení pohovoru poslal k sestřičce kde mi ještě odebrala krev na rozbor. Náseldně mi již nic nebránilo se vrátit vlakem domů. Myslím si že jsem udělala dobře když jsem si nechala poradit od kamarádek a přijela do Olomouce k Pavlu Turčanovi. Zpočátku jsem si myslela že bude problém s dopravou ve městě. Ale MHD Olomouce mne překvapila velmi dobrou tramvajovou dopravou. Z vlakového nádraží jede tramvaj na zastávku kousek od ordinace. Pět tři minuty chuze z tramvajové zastávky a jste u něj. Takhle by to mohlo být všude. =:c) kdyby někoho zajímalo jak je to s jízdenkami. Tak jedna jízdenka v jednom směru stojí 14Kč a označuje se přímo v tramvaji. A zastávka kousek od ordinace se jmenuje „Šibeník“ kam z hlavního vlakového nádraží jezdí tramvaje číslo 2 a 7.
Revizorka a její proužek s fotografií
Tak jako značná část naší malé zemičky využívá městské hromadné dopravy nejen ve svém městě i já jezdím s MHD. Je to vše takové běžné. Koupíte si jízdenku a cvaknete v metru, tramvaji, autobusu či trolejbusu. Případně máte nějakou tu časovou jízdenku jako je měsíční. Občas nás přijde zkontrolovat nějaký ten revizor či revizorka. Jsou tací co pouze ukáže svou jízdenku jako doklad o zaplacení a jiní si zaplatí onu jízdu ale se značnou finanční přirážkou, když nemají platnou jízdenku. Vše je běžná situace s níž se setkáváme denně.
Ale včera jsem byla celkem zaskočená když mne přišla zkontrolovat revizorka v MHD. Na první pohled paní revizorky bylo vše v pořádku. Ale jakmile chtěla již odcházet k dalšímu cestujícímu, tak se ještě ke mně otočila zpět a velmi slušně mne poprosila abych ji ještě jednou ukázala svou měsíční průkazku. Její součástí je totoiž přiložená měsíční jízdenka. Jako první co paní revizorku zaujalo byl nějaký světlý proužek který vidí poprvé na jízdence. A samozřejmě si jí kontrolovala z blízka. Co dodat? Jen jsem jí mohla odvětit že je koupená v prodejně MHD. A jestli je na ní něco v nepořádku tak je to divné. Leda že by tuto měsíční jízdenku na prodejně MHD jízdenky padělali. Dala mi za pravdu s tím že je opravdu z prodejny MHD. Jen asi možná zrovna docházel papír v tiskárně, když mi jí zrovna prodávali. Ale co jí ještě více zaujalo byla má fotografie. Jak to že mám na průkazce fotografii nějakého muže? A průkazuku stále držela. Už to vypadalo že mi chce dát pokutu za jízdu na černo s tím že jí ukazuji průkazku zcela někoho jiného. Jak to dopadlo? Musela jsem jí ukázat svůj občanský průkaz aby uvěřila že průkazka je opravdu má. Nemít u sebe občanskí průkaz, takl by mne pokuta za jízdu na černa stála přes tisíc korun.
Jaké je poučení z této situace? Co nejdříve si na dokladech nechat změnit fotografii jinak bude po mně někdo chtít zaplatit pokutu za jízdu na černo s cizí průkazkou MHD. Evidentně je již opravdu čas =:c)
Stěhování do výšin – II
V průběhu tohoto měsíce jsem se na ČEZu dozvěděla že mi na konec nepřipojí tento měsíc elektřinu, ale až začátkem Února. Nájemní smlouva byla prodloužena do konce Ledna a tak nezbylo nic jiné než opustit svůj byt do jiného ve výšinách města. Je pravda že se stěhovalo celkem dvakrát a pomáhali mi kamarádi z mého okolí. Děkuji jim za to. Ale tak jako se balí, tak se i vybaluje. Všichni jsme byli unavení a rádi jsme se vraceli do teplíčka domova. Sice jsem byla v teple mého nového domova. Ale stále bez elektřiny jenž mi mají připojit až pátého Února. Tak jsem se musela vybavit bateriemi a baterkou na svícení. První koupání v nové koupelně mne po stěhování sice trochu osvěžilo, ale tělo i tak mělo svůj názor. Už mne čekaly pouze první sníky.
Foniatrie-VI (Masarykova nemocnice) Kontrola
Pomalinku se blíží konec měsíce a mne dnes čekala návštěva Foniatrie u mé nové doktorky. Poslední návštěva byla v duchu začátku několika cvičení, jenž jsem měla pravidelně cvičit každý den. A pokavaď možno celý den. Ale když člověk chodí do práce, tak né vše je tak jak by si někdo přál.
Dnes proběhla tedy pouze kontrola mých posledních nácviků. Paní doktorka mne pochválila za značný postup při nácviku dýchání. Ale neměla jsem dost času na cvičení kolísavého mručení. Proto další měsíc bude právě nácvik se změnou výšky mručení. Mám tedy ještě spoustu práce před sebou.
