Androcur nebo Placebo
Minulý měsíc jsem začala s Androcurem. Samozřejmě že člověk nemůže očekávat okamžité účinky. To by byla pohádka pro malé děti. Ale i po měsíci jsem nesledovala byť sebemenší změny v čemkoliv. Není to náhodou jen přejmenované placebo? hi hi hi. Určitě není. Jen to bude trvat trochu déle než se zdá.
Jak to bylo s propustkou
- Co není v hlavě je v nohách
Sem tam občas musíme podsoupit nějaká ta lékařská vyšetření, něco si vyzvednout či jdeme prostě marodit jen krátkodobě. Samozřejmě aby nám to v práci mohli omluvit, tak je taková propustka nezbytná. Není to to tak dlouho co jsem byla na endokrinologii. Myslela jsem to dopoledne na spoustu různých věcí. Jen hlavně abych nic nevynechala a vše stihla. Nikam jsem dnes nemusela pospíchat, jelikož jsem byla na cestě k doktorovi a v práci o tom věděli. Když jsem se konečně octla v čekárně u doktora a otevřely se dveře. Tak jsem jen vstoupila. Pan doktor jenž mi otevřel překvapeně řekl…jste tu nějak brzy. Mohla jsem mu říci jen jedno. Za to mohou vlaky. Dnes tu totiž sestřička nebyla. Tak dělal i její práci. Takové ty obyčejné otázky, jak se máte, co je nového ..atd. Jen jsem mu přinesla výsledky z dalšího rozburu krve. Po kterých tak toužil. Na jeho pohledu již bylo vidět že spokojenost je na místě. Dnes se nic zajímavého moc nedělo. Jen zkontroloval krk a bylo vše vyřízeno. Už mne objednával na další termín. Vzala jsem si poukaz na rozbor krve až příjdu příště. Nakonec jsem řekla na shledanou a šla na vlak domů. Všechny věci jsem si dala do tašky, abych to všechno nemusela tahat v ruce. Když už jsem to všechno přetrmácela až domů.A začala vyndávat všechny věci z tašky, tak jsem si uvědomila jednu zásadní věc. Na co jsem asi tak zapomněla. Určitě jsem na něco zapomněla. Ale co? Mám doma takový malý bloček propustek do práce, kdybych si zapomněla v práci jeden vzít k doktorovi. A když jsem tenhle bloček propustek shlédla. Tak mi blesklo hlavou na co jsem zapomněla. Propustka. Zapomněla jsem na propustku. Kdyby jen potvrdit, ale už doma jsem na ní zcela zapomněla. Hlavně že jsem si myslela že mám vše pod kontrolou. Chyba úsudku. Jak se říká co není v hlavě je v nohách. V tomto případě toto poříkadlo nelze uplatnit. Je to ode mne celkem daleko. A jedu tam několik hodin. Druhý den jsem už musela do práce. A co teď? Babo raď! Chvilku na to volala kamarádka, prostě je tak po prodrbání klepů. Tak jsem jí řekla co se mi přihodilo. No z toho si nic nedělej. Mě se to taky stalo, z ní vypadlo. Na nic jsem nečekala a ptám se, jak jsi to řešila? Tohle se mi ještě totiž nestalo. Kamarádka na mně, jestli mám od doktora lékařskou zprávu, tak ať ji v práci ukážu. Oni to berou jako propustku. Když jsem slyšela co mi řekla, tak se mi neskonale ulevilo. Jeden průšvih zažehnán. Musela jsem ještě jen zajít za sousedem nechť mi udělá kopii na kopírce. Nijak se nebránil a jen řekl, počkej chvilku. Opravdu to byla chvilka. Možná ani ne tři minuty a otevírala jsem své dveře od bytu. Propustka zažehnána a kopie lékařské zprávy připravena pro zaměstnavatele. Prý si jen okopírovávají hlavičku a razítko s podpisem lékaře.
- Rozhodování v nerozhodnosti
Chtěla jsem druhý den vzít onu lékařskou zprávu do práce, když jsem si uvědomila jednu závažnou věc. Vzhledem k tomu že se osobní oddělení střídají na nočních a denních směnách. Tak to bylo velmi zajímavé. Denní směnu na osobním oddělení zrušili. A ta druhá která zůstala beze změn má nyní noční směnu. Směny se mění jednou za čtrnáct dní. A zrovna v tu samou dobu mám denní směnu. Což pro mne znamená že nemám možnost doručit tu lékařskou zprávu na osobní oddělení. A co teď s tím? Až tak by mi to nevadilo, kdybych to dala o tři dny později. Ale dva týdny je už moc. Jediná možnost jak je kontaktovat a domluvit se s nimi, je po emailu. Telefonovat jim do kanceláře ja také boj na noční směně. Tohle bylo nejjednodušší. Nezbylo mi nic jiného než si tu zprávu oskenovat a zkontrolovat jak je dobře oskenovaná. Začala jsem číst co na té zprávě vlastně je? Neuvědomila jsem si jednu hlavní věc. Doktor mi všechny lékařské zprávy už píše jen v ženském rodě. A i tato zpráva byla v ženském rodě. Tak trochu jsem se v tom okamžiku musela zasmát. A co teď? Můj zaměstnavatel o ničem nevěděl a stále neví. Prostě jsem o tom nemluvila a nikdo se na nic neptal mě. Vše probíhalo tak jako normálně u každé firmy. To že sice v práci nosím legíny, občas lidi podněcovalo k různým úvahám. A také jsem si to občas musela i vyslechnout. Ale to bylo vše. Nyní mne čeká krok o němž jsem si myslela že příjde za několik let. Ale nikoliv tak rychle a nečekaně už teď. Jsou jen dvě možnosti. Buď budu mít neomluvené Ačko. A nebo použiju lékařskou zprávu od doktora jako propustku. Rozhodla jsem se tedy že napíšu na osobní oddělení email, zdali tu lékařskou zprávu mohu za dva týdny přinést osobně. Je tam jedna taková milá paní, jenž tam má na starosti komunikaci se zaměstnanci. Když jsem cokoliv potřebovala, tak mi pomohla a poradila. Když ona něco potřebovala cokoliv dodat, podepsat, zajít z pracvoviště a vyřídit si nějaká osobní jednání, jenž ona nemohla provést, tak jsem jí vždy vyšla vstříc. Opravdu človíček na svém místě. Tak jsem jí začala psát jak se věc má. Že jsem si zapomněla potvrdit propustku ale že mám lékařskou zprávu u sebe, jestli by to stačilo? Email jsem odeslala hned jak jsem to dopsala. Než jsem si udělala mezi tím něcok k snědku, tak mi již odpověděla, že ji lze použít jako propustku, že to uznávají a nemusím mít obavy. Ať jí pošlu sken oné zprávy. To byla dobrá zpráva pro mne, poněvadž jsem nikam nemusela. Ale když jsem si uvědomila co všechno v té zprávě je. Tak jsem napsala ještě jeden email. Nevím jak poberete to co Vám pošlu. Jsou tam některé věci jenž se Vám nemusí líbit a budete na mne koukat skrze prsty. Možná mi kvůli tomu dáte i výpověď jako firma. Apelovala jsem že bych zprávu raději přinesla osobně, než emailem. Pracovní emaily tam máte mezi sebou přístupné, jsem napsala. A tak by tu zprávu viděli všichni. Což nechci. Odeslání této zprávy nemělo dlouhé čekání s odpovědí. Paní mi napsala že nemusím mít obavy. Email na který píšu je email, ke kterému má přístup pouze ona. Takový ten pracovně-osobní. Ať tedy pošlu co mám. Uvěřila jsem jí. Nikdy mi zatím nijak v níčem nelhala. Zkopírovala jsem tedy sken této zprávy do emailu a napsala ještě pár slov. Tlačítko odeslat zprávu bylo hned na očích. A šipka myši jej již jen zmáčklo.
- Překvapení
Tak. A je to tady. Právě to vyšlo na povrch, jsem si myslila. Jak to teďka asi bude pokračovat všechno? Konečně jsem si dojídala to jídlo, které jsem si před tím dělala. A když už jsem pojídala poslední zbytky té dobrůtky, tak přišel email z osobního oddělení. Paní mi napsala, že ten den u lékaře je tímto umloven. A ještě k tomu jednu potěšující krátkou větu..jsem jako hrob.
„Dobrý večer, určitě to takto stačí 🙂 Víte, já nejsem ten typ, co se dívá skrze prsty 🙂 Fandím Vám a přeji, aby bylo vše v pořádku 🙂 Jsem jako hrob…:) S pozdravem„
Ale když už se stalo, tak jsem jí jen tak ze zvědavosti poslala email s otázkou. V jakém rodě mohu psát? Třeba jí nebude vadit přijmout fakt že jí budu psát v ženském rodu. A nebo bude vyžadovat mužský rod, jelikož jsem podle rodného čísla stále muž a také tak stále vypadám po tělesné stránce. Pár minut čekání a odpověď byla zpět.
„Dobrý večer, tak ten rod už nechám na Vás a já se mu přizpůsobím:) S pozdravem„
Docela se mi ulevilo. První človíček v práci přímo na osobním oddělení, a nevadí mu něco takového. Na osobním oddělení je několik zaměstnanců a kdo ví jak by to dopadlo, kdyby se to v práci rozšířilo. Byla by to taková ta lavinová bomba. Kdy by si vás všichni dobírali, nadávali všemi různými možnostmi. To je věc které jsem se chtěla vyhnout vyloženě v práci. Už takhle si užívám kvůli legínám jak v práci tak i na veřejnosti. Když je malá firmička s několika zaměstnanci, tak jim to chvilku trvá než to příjmou, ale pak s tím již nezabývají. Ale ve firmě kde pracuji, se lidí střídají. Neusztále noví zaměstmnanci a neustále další dávají výpovědi. Vzhledem k tomu že si tinoví v novém zaměstnání nezvykli na ostatní. Tak své nepochopení dávají výrazně najevo nevybranými způsoby. A tak je to stále dokola a člověk to pak má každý den na stole. Ale na druhou stranu si tak ušetřím situaci, kdybych musela zaměstnavateli říci jak se věci mají ze dne na den. Ten okmažik jejich zaskočení by asi nemuseli jinak projít zrovna nejlépe. Takhle to je pomaličku a polehoučku bez stresu.
Jestli tedy někdo chodíte k doktorovi, tak si nezapomeňte potvrdit propustku. =:C)
