2018 DUBEN

Duben Foniatre II

Druhá návštěva foniatrie se spíše zaměřila na kontrolu dechových cvičení, za minulý měsíc. Opětovná ukázka od foniatra jak přesně nacvičovat brániční dýchání, mne zdrželo o čtvrt hodinky. Nedošlo tedy k žádnému novému postupu. Opět si musím procvičovat brániční dýchání.

Epilace obočí

Jiná kamarádka než ta co mne poprvé malovala, měla názor že je zapotřebí i péče o obočí. Domluvily jsme se spolu a začala můčící metoda vytrhávání chloupků. Jestli vám někdo říkal že to bolí. Tak měla pravdu. Opravdu mne to bolelo a kamarádka si to užívala. Dokonce jí celý tento proces baví. Ale hlavní je výsledek a jak se říká „pro krásu se musí trpět“. Možná není výsledek tak značný ale někdy i ta drobnost umí hodně potrápit.

– – – JAK SPRÁVNĚ VYTRHAT OBOČÍ ? – – –

Obočí nemám dokonalé, a tak mi kamarádka ještě musela domalovat obočí aby tyto nedokonalosti nebyli vidět. Myslím si že se jí to povedlo. Prostě šikulka =:c)

Radka a pohlednice

Všichni máme nějaké ty přátele. Nechť již s velmi dobrý humerem či mlčenlivé až za hrob. Mám právě jednu takovou kamarádku plnou humoru ze všech stran. Někdy si posíláme i pohlednice, když někam vyrazíme.Samozřejmě každá zvlášť. Její drahé polovičce by se nemuselo líbit že moje kamarádka by jela někam

pryč s někým jiným. V práci si ze mne dělala srandu ale v rámci hranic normálnosti. Sama jsem se hodněkrát s ní zasmála. Ale i mimo naše zaměstnání si mne nenechala jen tak někam utéci. Kdysi mi poslala pěknou pohlednici s hezkými pozdravy psanou v ženském rodu. Pohlednice dorazila v pořádku, jen paní pošťačka se zasmála obsahu. Po delší době si nikdo z nás na tuto pohlednici již ani nevzpomněl. Ale kamarádka má humoru stále dostatek, a tak humor povýšila na další stupeň. Jak to říci. Ještě dvě hodiny jsem se musela smát za sebe ale i za paní pošťačku. Pohlednice opět byla popsána s pozdravy od ní a její drahé polovičky a samozřejmě v ženském rodu. Přesto to není zcela vše co bylo zajímavé. Na doručovací adrese bylo na psáno: Slečinka, XXX ….ová a pak samozřejmě adresa. Tentokráte jsem s paní pošťačkou ještě nemluvila. Ale asi to pro ní bylo něco nového. Něco co by nečekala a přijmulo ji to k smíchu. Jakmile s ní budu opět mluvit, tak se jí na to budu muset zeptat. Překvapilo mne že mi tu pohlednici doručila. Nejspíše takové pošty bude asi docházet od známých více. I přesto že tak byla adresa psána na někoho zcela cizího….hi hi hi. Na druhou stranu jsem velmi potěšena a ráda za to že mi kamarádka poslala tak pěknou originální pohlednici, jenž se jen tak nevidí. Adresu a příjmení jsem samozřejmě musela přemalovat abych si chránila své soukromí.

Nečekané a rychlé hormony

Asi tak jako každý jiný člověk, tak i já se ráda vyspím. Když mám volno a nezvyknu si na denní ranní vstávání do práce. Taková ta činnost mozku jenž nám přidává ke spánku všechny možné pohádky nazývané jako sny. Odpočinek v průběhu spaní, kdy nevíme o naší realitě a jen se pohodlně a měkce převalujeme z boku na bok. Nebo případně jen ležíme na zádech či bříšku. Každý z nás si tuto pochutinu mozku vychutnává jinak ale rád.

Stává se, že občas nemůžeme usnout a nebo se v průběhu spaní probouzíme je skutečností. Sama to nemám ráda jako mnoho lidiček na této zemičce. Posledních několik dní jsem nemusela do práce a tak jsem se mohla vyspat takříkajíc do růžova. Odpočatá a plná síly do nového dne.

Před několika dny jsem si šla lehnout s tím že si při spánku opět tak nádherně odpočinu a ono to nějak nevyšlo. Někdy v průběhu noci jsem se probudila s takovým pocitem chladu, jako by mimo mou deku, pod níž jsem spala, bylo mínus padesát stupnů. Když jsem nechtěně vyndala nohu z pod deky, tak mi byla zima ještě větší. Ale nějak jsem pak nakonec usnula a opět jsem se po nějaké době probudila. Nyní ovšem s tím že mi bylo neskutečné horko. Jako bych ležela pod rozpáleným sluncem s vysokými teplotami. Zde jsem se mohla odkrýt z poddeky abych se mohla alespoň trošku schladit. Pak jsem opět nějak zázračně usnula. Když už venku byl nový den a já jsem se probudila, tak jsem se nestačila divit jak vypadám. Celé pyžamo bylo promočené potem. Jako bych právě vyšla oblečená z rybníka. S něčím takovým jsem se ještě nikdy nesetkala. Bylo to nečekané, nepříjemné s rychlým nástupem bez varování. Musela jsem ihned do sprchy abych ze sebe omyla všechen ten pot s jeho pachem. Po sprše jsem se již cítila dobře a zapojila jsem se do běžných každodenních činností.

Po obědě jsem se tím již nijak nezabývala. Třeba to byl jen nějaký rychlý bacil. Do včerejšího rána bylo vše v pořádku. Bohužel ze včerejška na dnešek jsem si opět nečekaně užila to samé jako před několika dny. Z toho jsem byla již utahaná a nechtělo se mi již nic dělat. Přemýšlela jsem nad tím. Co by to mohlo být? Že by si se mnou hrály hormony? Ty již přeci nějakou dobu užívám. Svěřila jsem se tedy kamarádce a ta ihned věděla o čem mluvím. Kdyby jsi byla ženská od přírody po čtyřicítce, tak jsi v přechodu, z ní vypadlo. Tohle ti dělají hormony. Nebyla jsem si jistá a tak jsem se zeptala ještě jiné kamarádky. Ta mi zase řekla že to je hormonální záležitost, jinak také řečeno … návaly. Sama tím prý také odčasu prochází,ale nemá ten průběh tak náročný jako já, jak sama podotkla. Zjevně tělo již zápasí s hormony. Ale jak dlouho budou takové návaly trvat, opravdu nevím. Snad to nebude nějaké dlouhé období.

Má první osobní pozorování

Moc volna v osobním životě nemám. Většinu času trávím v práci a domu se vlastně jedu spíše vyspat než prožívat zbytek volného dne. V práci nosím volné tričko. Když se při práci trochu zapotím, tak se venku opět rychle schladím a nemusí nic sušit. Když už mám volno a jsem doma, tak ráda nosím trička tak okorád. Ani moc těsná ale také né volná. Nikdy jsem nijak nic nemusela řešit. Stále bylo vše v normálu, byla jsem jako placatá baterie do svítilny. Přesto již musím konstatovat, i když jsem si to nechtěla ještě týden před tím přiznat, že se konečně něco dějě. Při cestě vlakem na dovolenou jsem si na toaletě ve vlaku všimla že mi nějak nesedí mé oblíbené tričko. Stále se nějak krepatělo na prsou. Když jsem konečně dorazila do místa dovolené. Tak jsem tuhle situaci musela prověřit. Proč tričko které mi sedí dva roky, najednou nesedí. Podívala jsem se pořádně do zrcadla a přes to jsem tomu neustále nechtěla uvěřit. Musela jsem si přiznat, že hormony konečně zaúčinkovaly. Bradavky se mi o něco zvětšily a jsou citlivé. V zrcadle vidím že se mi prsa malinko zvětšila a tričko si stále dělá co chce. Neustále se krepatí. Už je asi na čase, se pomalinku připravovat na nákupy jiných volnějších triček.

První nejistá pozorování u přátel

To že by při hormonální léčbě vše mělo mít nějaký svůj počátek je jisté. Ale každá část takovéhoto procesu začíná různě. Měla bych postupně pozorovat nějaké rozdíly. Nic méně tím že se vidím v zrcadle každý den, tak takováto pozorování změn nejsou znát. Každý takový to proces potřebuje svůj čas. Kamarádka z práce mi před několika dny řekla, že se jí zdají mé líce jiné. Prý jemnější a vousy již tolik nejsou husté. Sice jsem sama jiného názoru, když se musím každé ráno oholit. Ale třeba má pravdu a opravdu k nějakým pomalým změnám již dochází. Další jiná kamarádka je opět názoru že má postava už nevypadá až tak mužsky. Když jsem oponovala že to mám takto normálně, tak si jen popíchla s proslovem..no jen aby… hi hi hi =:c) Sice jsem ze zvědavosti při následném proměřování trupu přes prsa o dva centimetry silnější. Ale myslím si že jsem spíše přibrala na váze. Nakonec kdoví jak tomu je ve skutečnosti.